Rozhovor na Radiožurnálu

Vážený týme Českého rozhlasu Radiožurnálu,
rád bych vyjádřil svou nespokojenost s dnešním vystoupením moderátora Petra Krále - konkrétně mluvím o rozhovoru s hostkou z MMR krátce před osmou hodinou ranní. Jeho otázky byly nekompetentně kladené a způsobem, který by mohl posluchače uvést v omyl, že má nedozírné zkušenosti s rozjížděním kolosálních IT projektů, velmi suverénně tvrdil, že vše se dá odladit před spuštěním, což je vzhledem k velikosti projektu prakticky nemožné a pokud to neví, tak by neměl vystupovat z pozice síly, ale klást otázky, abychom se něco dozvěděli. Navíc v reportáži byly uvedeny pouze dva případy, kdy systém nefunguje perfektně, ani jeden a úředníkem, který systém úspěšně používá. Proč prosím? Podle MMR bylo podáno tisíce žádostí a stovky bylo dokončeno, tak proč bylo posluchači podsouváno, že nic nefunguje, všechno je špatně a paní úřednice musela snášet výsměch arogantního moderátora a narážky na to, jak je neschopná? Jeho výsměch hostce v závěru rozhovoru byl naprosto nevhodný a neprofesionální.
Prosím o vyjádření Českého rozhlasu - jestli podle Vás byl rozhovor veden profesionálně, nezaujatě a s hostkou bylo zacházeno s důstojností, kterou si zaslouží. Dále prosím o vyjádření, jestli považujete celou reportáž za vyváženou.  

Děkuji.

A. P.

____________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis. Na jeho základě jsem si opakovaně poslechl zmíněný rozhovor na stanici Radiožurnál z 31. 7. 2024. Konstatuji, že moderátor Petr Král si počínal v souladu s Kodexem Českého rozhlasu, když v rozhovoru zastupoval nepřítomné opoziční názory a téma zasadil do příslušného kontextu. Počínal si při tom korektně, slušně, ponechal pracovnici ministerstva pro místní rozvoj dostatek prostoru pro sdělení jejích stanovisek.

Jeho první otázka zněla, co respondentka říká na konkrétní výtky ze stavebních úřadů. Druhá otázka zněla: „Nemáte pocit, že jste spuštění portálu tak, jak funguje nebo nefunguje, trochu uspěchali? Nebylo by lepší spustit třeba jenom pilotní verzi na nějakém menším stavebním úřadu a ty problémy odlaďovat, a ne všude?“ Třetí otázka zněla: „Kdy podle vás ten systém poběží hladce?“ Na konstatování, že je zapotřebí dvou týdnů k odladění jistých problémů, se otázal, zda za ty dva týdny systém poběží hladce.

Neztotožňuji se s Vaším názorem na to, co nazýváte výsměchem. Celý rozhovor byl veden v pozitivním duchu, osobně bych si dovedl představit i jeho asertivnější pojetí, myslím tím to, že moderátor poskytl respondentce tolik času, kolik si sama určila na jednotlivé odpovědi, což nebývá pravidlem. Moderátoři často hostům do jejich promluv vstupují s doplňujícími otázkami, s reakcemi na právě řečené a podobně. To se v tomto rozhovoru nedělo. A slovo výsměch podle mne není na místě. Osobně vedení rozhovoru hodnotím jako uvolněné, bezproblémové.

Moderátoři a redaktoři veřejnoprávního rozhlasu nejsou odpovědní momentální vládnoucí moci. Jejich profese spočívá v tom, že se musí snažit přicházet s věcmi, které nejsou v pořádku, poukazovat na ně a shromažďovat k nim co nejvíce názorů tak, aby zastupovaly co nejširší názorové spektrum. Pokud mají u mikrofonu jednoho hosta, pak musí, jak jsem již uvedl, přistupovat jako zástupci nepřítomných odlišných názorů s potřebnou mírou racionální skepse.

S pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu