Rozhovor s Michalem Klímou

Dobrý den, pane ombudsmane,

shlédla jsem rozhovor (viz odkaz níže, a ano, z Parlamentních listů, ale to snad není podstatné). Způsob, jakým redaktor Jan Bumba vedl rozhovor s rektorem panem Klímou, byl, no jak to říci, zarážející. Fanatický nesouhlas, protože proto, kdo nejde s námi, jde proti nám, takový dojem na mne jeho způsob moderování udělal. Zažila jsem socialismus a tento typ lidí je dobře čitelný i po více jak 30 letech. Jsou možná přesvědčeni o tom, že hájí správnou stranu barikády. Ale o otevřený, nejízlivý, podnětný d i a l o g jim v žádném případě nejde. Smutné, ani po letech to neumí. Je v tom strach o místo, snaha plnit zadání vedení? Každopádně tento způsob rozhovoru zdá se mi býti podivný a upachtěný. Panu rektorovi obdiv, že takový "profesionální" rozhovor ustál se ctí.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zabijacka-hovadina-Tecka-Dusno-Tvrde-se-uctuje-692095 

S pozdravem

J. H.

________________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za sdělení názoru na rozhovor Jana Bumby s prof. Michalem Klímou. Rozhovor jsem si opakovaně poslechl, abych Vám mohl zodpovědně sdělit své stanovisko.

Vycházím z toho, že moderátoři veřejnoprávního Českého rozhlasu mají při vedení rozhovorů (s výjimkou tzv. lifestylových rozhovorů, jako jsou třeba Blízká setkání Terezy Kostkové) vystupovat vůči hostu s přiměřenou mírou racionální skepse a zastupovat nepřítomné opoziční názory. To platí, pokud je u mikrofonu jeden host, jako to bylo v případě zmíněného rozhovoru. Jan Bumba byl svému hostu tvrdým a neústupným partnerem, to je třeba přiznat. Ale podle mého soudu nepřekročil obecně sdílená pravidla slušného chování a vkusu. To, že trval na odpovědích na své otázky, plyne z jeho pozice - moderátor se ptá, host odpovídá. Zde mi dovolte zastavit se u osobní zkušenosti s rozhovory. Jako novinář jsem jich absolvoval desítky a něco o nich a jejich pozadí vím. Znám techniky, jak se vyhnout jasné odpovědi, jak zavést řeč na jiný problém, jak dlouho mluvit, a nic neříci, atd. Můj pohled je tím jistě ovlivněn. Považuji pana rektora za velmi zdatného, zkušeného rétora. Totéž platí o panu Bumbovi. Tady se potkaly dvě silné osobnosti, obě připravené na "duel". Pan rektor postupoval obezřetně, a přitom asertivně, a totéž lze říci i o panu Bumbovi. Sledoval jsem jejich slovní souboj s profesionálním zaujetím a necítil jsem z něj to, co uvádíte, tedy fanatický nesouhlas moderátora, srovnávaný s ideology minulého režimu. Od těchto ideologů totiž pana Jana Bumbu a další moderátory veřejnoprávního rozhlasu dělí jedna podstatná věc: jejich pozice se mění s každým hostem. Vůči členu vlády vystupují s námitkami a kritikami, které vyslovuje opozice. Vůči členům opozice vystupují s námitkami, které vyslovuje vláda. V rozhovorech s odpůrci očkování používají argumenty příznivců očkování. V rozhovorech s příznivci očkování vyslovují námitky jeho odpůrců. A tak bych mohl pokračovat. Jejich cílem není ideologicky zmanipulovat posluchače, ale vést každý rozhovor tak, aby se dostalo na argumenty druhé strany.

Samozřejmě každý moderátor je trochu jiný. Ale v principu by mělo platit to, co jsem uvedl. A s některými výhradami (protože dokonalosti nikdy nemůžeme dosáhnout) to mohu potvrdit.

Samozřejmě že ten rozhovor mohl probíhat jinak. Možností je téměř nekonečně. Ale nemyslím, že je mým úkolem určovat a posuzovat, co a jak mělo být řečeno. Mým úkolem je posoudit, zda se moderátor neprohřešil proti profesním normám. A to se podle mého soudu v daném případě nestalo. Myslím, že takováto míra asertivity veřejnoprávnímu médiu přísluší, a budu se zájmem sledovat, zda si moderátoři Českého rozhlasu budou počínat stejně i v rozhovorech s členy nové vládní koalice, na které zatím někdy uplatňují pravidlo stodenního hájení. Osobně je budu hájit před možnými výtkami se stejnými argumenty, které jsem sdělil Vám.

S díky za pochopení a s přáním klidného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu