Rozhovory Barbory Tachecí

10. srpen 2021

Barbora Tachecí je někdy naléhavá, osobní, je to její styl, který řadě lidí nevyhovuje, ale na druhé straně tento přístup z ní činí jednu z dlouhodobě nejoblíbenějších osobností Plusu.

Vážený pane ombudsmane,

obracím se na Vás ve věci dlouhodobě neprofesionálního přístupu k přípravě pořadu Osobnost plus. Zprvu musím poznamenat, že si práce Rozhlasu z naprosté většiny velice vážím a domnívám se, že poskytuje jedinečný prostor s velmi podnětnými tématy. Stejně tak si vážím naprosté většiny redaktorů, s jejichž prací jsem měl zatím možnost se setkat. Dlouhodobě mi ovšem tento jinak (byť samozřejmě ne vždy zcela bezchybný) velmi dobrý přístup kalí způsob moderování paní Barbory Tachecí o historických tématech. Aby se nejednalo o plané pocitové záležitosti, předkládám základní informace.

Za rok 2020 a uplynulou část roku 2021 bylo uskutečněno šest rozhovorů, které se (někdy důkladněji, jindy méně) týkaly historického výkladu komunistické diktatury.

8. 9. 2020 - Vladimír Just

23. 11. 2020 - Ladislav Kudrna

15. 12. 2020 - Michal Stehlík

20. 2. 2021 - Ivan Šedivý

2. 3. 2021 - Mikuláš Kroupa

1. 5. 2021 - Adam Drda


Problém, který v tomto ohledu vnímám a připadá mi zcela zásadní je skutečnost, že pět z těchto šesti hostů se staví negativně k revizionistické metodě bádání o komunistických diktaturách. Jediný, kdo tento způsob hájil jako legitimní způsob náhledu na minulost byl Michal Stehlík, který se ovšem do pořadu (dle slov samotné moderátorky, které mi napsala v soukromém e-mailu) přihlásil sám. Z toho plyne, že jsou do pořadu zváni pouze hosté z jednoho názorového proudu.Paní Tachecí tyto rozhovory navíc nevede kriticky, ale opakovaně klade návodné otázky (to je příznačně vidět u rozhovoru s Ivanem Šedivým, který sám moderátorku koriguje ohledně vyjadřování se k FF UK). Důležitou součástí všech rozhovorů je osoba Michala Pullmanna, který je opakovaně označován za relativizátora komunistické diktatury, ani v jednom z rozhovorů však nezazněla teze (z jeho úst, nebo úst někoho jiného), která by jeho postoje vysvětlovala - odkazováno je nanejvýš na názory korespondující s přesvědčením hostů. Tato zaujatost moderátorky je velmi dobře vidět na rozhovoru s Michalem Stehlíkem, nebo dřívějším rozhovorem z roku 2019 s Pavlem Kosatíkem, kde se "nepříjemně" hostů doptává. Toto "nepříjemné" doptávání je ale myšleno zcela pozitivně a mělo by být součástí všech rozhovorů, nikoli rozhovorů pouze u jedné části hostů.


Tato jednoznačně zaměřená skladba hostů a způsob vedení rozhovorů vytváří zkreslený obraz o několika věcech.Jsou napadány zcela legitimní postupy historické práce, aniž by byly vysvětleny - stále se opakuje pojem revizionismus, aniž by byla jakákoliv snaha o jeho objasnění.Jakékoliv jiné bádání než totalitně-historické je desinterpretováno jako bagatelizace komunismu, nebo jeho líčení v růžových barvách. Samotné totalitně-historické bádání je pak prezentováno jako jediná pravda.Soustavně je vytvářena představa o určitých historicích, zejména o Michalu Pullmannovi, jako o těch, kteří minulý režim velebí. To je uskutečňováno bez jakékoliv možnosti reakce příslušných osob.
Pokládám za nepřípustné, aby se takováto praxe dlouhodobě vyskytovala ve veřejnoprávním médiu a věřím, že moje zpráva může pomoci k napravení příštích pořadů.

Děkuji mnohokrát za přečtení a také za práci, kterou vykonáváte.

J. V.

_______________________________________________________________________

Vážený pane,

omlouvám se za pozdní odpověď. Měl jsem povinnosti mimo Prahu a čekal jsem také na reakci šéfredaktora Plusu.

Máte pravdu, že Barbora Tachecí je někdy naléhavá, osobní, je to její styl, který řadě lidí nevyhovuje, ale na druhé straně tento přístup z ní činí jednu z dlouhodobě nejoblíbenějších osobností Plusu. Z jejího projevu můžeme cítit i zaujatost, ale tu celkem spravedlivě rozděluje po celém politickém spektru. Necítím se povolán soudit, do jaké míry se to projevuje v případě probíhajícího sporu o koncepci dějin. Bohužel v této věci je těžké oddělit od sebe historiografii s její odbornou metodologií a přístupy, které pracují s jinými východisky a funkčními styly. Přenesení odborné debaty do médií má toto riziko. Ale nelze soudit jen na základě jednoho pořadu. Z rešerše, kterou jsem si provedl, vyplývá, že osobnosti pana docenta Pullmanna a souvisejícím sporům o koncepci historiografické práce se Český rozhlas věnoval a věnuje v míře, která je pro podobné akademické spory nezvyklá. Myslím, že zdaleka ne všechny materiály vyznívají tak jednoznačně, jak popisujete. Chybou by bylo, kdyby veřejnoprávní rozhlas odmítal zveřejnit stanoviska jedné ze stran sporu a prezentoval by jen argumenty druhé strany. To se ale podle toho, co jsem si na webových stránkách ČRo vyhledal, neděje.

Dovolte, abych závěrem sdělil, že na základě mého podnětu mi pan šéfredaktor Petr Šabata potvrdil, že počítá s pozváním pana docenta Michala Pullmanna do pořadu Osobnost Plus.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio