Selfpromo v Českém rozhlase
Vlastní propagace připravovaných pořadů je nezbytnou složkou vysílání určenou zejména pro občasné posluchače.
Vím, že vaše PR oddělení se musí něčím živit, ale proč musíme, proboha, už několik měsíců a několikrát za den poslouchat, že pan Zindulka „se vždy pokorně vracel k divadlu“ či že S. Stašová sděluje „jsem Charlie Valentine“, apod. Chápu, že musíte anoncovat nové pořady, upozornit na ně posluchače, ale proč tak činit u dávno zavedených pořadů?
Vím, že nemůžete brát v potaz jenom názory celodenních posluchačů, ale myslím, že v cílové skupině 50 +, 60 + je jich většina. Možná to vyplývá i z vašich průzkumů. Když se zeptám někoho mladého, zda poslouchá Dvojku, odpoví: „Co to je?“
Ještě jednu poznámku. Moje žena, když byla nemocná a poslouchala Dvojku celý den, tak večer prohlásila: „Kdybys mi celý den neustále říkal, jak je nám spolu hezky, tak bych tě snad zabila.“ Ocenil jsem, že zvítězil zdravý rozum (nebo tlak posluchačů?) a nejapný slogan jste aspoň omezili.
Mnozí posluchači odešli od privátních rádií, protože už nemohli poslouchat neustálý proud reklam (můj případ), a vy jim to „nahrazujete“ přehnanou sebeprezentací. Jak se říká, méně je někdy více.
Jinak jsem v podstatě spokojený jak skladbou, formou, tak výběrem hostů. S čím mám problém, je doprovodná hudba, i když chápu, že nemůžete vyhovět všem. Naopak nechápu, proč je tak všemožným pánem selektor.
S pozdravem ing. Zdeněk Hrubý
Vážený pane Hrubý,
z Vašeho dopisu je patrné, že k Dvojce ČRo máte hlubší vztah na základě jejího dlouhodobého pravidelného poslechu. Takových posluchačů jako Vy se musí některé prvky propagace vlastního vysílání dotýkat, protože ty míří spíše k těm posluchačům, kteří si Dvojku naladí jen občas nebo náhodou. Ovšem bez nich se dnes neobejde žádná stanice, zvláště taková, která je v některých fázích dne postavena na titulkových pořadech. Problém tedy spočívá ve vhodné míře. Jak píšete, kampaň využívající sloganu zdůrazňujícího pozitivní naladění stanice i jejích posluchačů se musela podstatně omezit, protože posluchači hodnotí stanici podle toho, co a jak vysílá, nikoli podle toho, co o sobě říká. V této věci vedení stanice poměrně rychle zareagovalo na názory posluchačů. A stejně pečlivě jsou vyhodnocovány i současné reakce na každou složku vysílání včetně tzv. selfpromo, tedy propagace vlastních programů. Jak vyplývá z mých diskusí s šéfredaktorem stanice Martinem Gromanem, probíhají úpravy zvláště tam, kde sebeprezentace necitlivě vpadala například do poradenských pořadů nebo do rozhovoru se zajímavým hostem.
Děkuji Vám tedy za ohlas, který potvrzuje potřebu zařazovat zmíněný typ propagace velmi citlivě a odpovědně.
Co se týče hudební dramaturgie související s tzv. selektorem, tedy systémem výběru a rotace skladeb, právě v těchto týdnech dochází k rozšíření nabídky tak, aby se dostalo i na ty žánry, které dosud v nabídce chyběly. Příkladem změn v této oblasti jsou Polední hrátky, v nichž se objevuje množství dosud na Dvojce nehraných skladeb včetně například moderních úprav klasiky, šansonů a podobně. Stejně tak posluchači pozitivně hodnotí půlhodinku orchestrálních melodií před půlnocí. I tento typ skladeb na Dvojce dosud chyběl.
Věřím, že Vás má odpověď přesvědčila o tom, že názory posluchačů jsou brány vážně jako důležitá zpětná vazba.
S přáním všeho dobrého
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
