Skloňování číslovek

Dobrý den,

zajímalo by mne, proč na Dvojce při hlášení časového údaje většinou hlasatelé používají nesprávný tvar např. „osm hodin třicet čtyři minut“ místo správného „osm hodin třicet čtyři minuty“? Na Radiožurnálu je informace o času většinou prezentována správně. Změnila se snad česká gramatika, nebo se hlasatelé snaží touto formou změny dosáhnout? Myslím, že máte v Kodexu něco o používání spisovné češtiny…

A ještě druhá připomínka. Dnes v cca 8:10 redaktorka použila slovo triumf místo trumf. Vysvětlete jí prosím, že je rozdíl mít „trumfové eso“ nebo „triumfové eso“.

Pěkný den

J. Ch.

_______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za zajímavý podnět. Dovolím si odpovědět poněkud obšírněji, k tomuto tématu mám blízko jako bývalý šéfredaktor Týdeníku Rozhlas a dlouholetý editor knižních publikací.

Máte pravdu, shoda s poslední číslicí jeden, dva, tři, čtyři ve spisovné češtině byla dříve jediná možná, ale dnes je tato varianta považována spíše za hyperkorektní, zatímco 2. pád používaný u tzv. počítaného předmětu (dvacet jedna vojáků, sto dvacet čtyři stránek) je považován za běžný a neutrální. Kdybych měl uvažovat o důvodu, asi bych argumentoval tím, že čeština během svého vývoje projevuje tendenci k úspornému a racionálnímu vyjádření. Nutnost shody s poslední číslovkou se totiž týkala nejen počítaného předmětu za číslem, ale i všech slov ve větě, která podléhala shodě. V praxi pak bylo nutno vypořádat se s větami typu: "Do cíle doběhl všechen sto dvacet jeden závodník." I proto se od požadavku na toto zacházení s číslovkami ustoupilo. Nechybuje tedy ani ten hlasatel, který oznámí, že je osm hodin a třicet čtyři minuty, ani ten, který řekne, že je osm hodin třicet čtyři minut. 

K této problematice připojuji citaci z Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český:

 "Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou v 1. p. možné tvary: dvacet jeden žák i dvacet jedna žáků, dvacet dva/tři/čtyři žáci i žáků nebo jedenadvacet i jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet žáků. Mluvnická shoda mezi podmětem vyjádřeným jmennou skupinou, která obsahuje číslovky jeden, dva, tři, čtyři, a přísudkem se řídí tvarem podstatného jména v podmětu. Je‑li podstatné jméno v 1. p., nastupuje shoda podle posledního členu složené číslovky (dvacet jeden žák byl…, dvacet čtyři žáci byli…). Je‑li podstatné jméno ve 2. p., pak je přísudkové sloveso ve středním rodě j. č.: dvacet jedna žáků (i jedenadvacet nebo jednadvacet žáků) bylo…, dvacet čtyři žáků (i čtyřiadvacet žáků) bylo… Tvary 2. p. jsou běžnější a přirozenější."

Kodex Českého rozhlasu skutečně zmiňuje povinnost hlasatelů, moderátorů a redaktorů vyjadřovat se spisovným jazykem, v praxi to znamená vyjadřování hovorovou češtinou jako mluvenou formou spisovné češtiny. Je to členitější a variabilnější jazyková forma než psaná forma spisovné češtiny. Ale to zmiňuji jen na okraj.

Za upozornění na záměnu dvou podobně znějících slov Vám děkuji, samozřejmě je předám příslušným pracovníkům ČRo.

Se srdečným pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu