Úroveň jazyka na Dvojce a mluvené slovo na úkor písniček

Dobrý den,

pokud jde o češtinu, myslím, že na stanici Dvojka je situace velmi dobrá. Problém je spíš v tom, že někteří starší posluchači jsou příliš konzervativní a neuvědomují si, že jazyk se přirozeně vyvíjí. Pokud například někdo vyrůstal ve čtyřicátých nebo padesátých letech a ve škole si zafixoval určitá pravidla, nemůže čekat, že budou beze zbytku platit i dnes. Jakýkoliv odborník z ÚJČ nebo ÚČJTK FF UK by to snad potvrdil.

Osobně mi spíš vadí jiná věc – na Dvojce ubývá mluveného slova na úkor písniček a především reklam a upoutávek.

S pozdravem,

Ondřej Lát

Vážený pane Láte,

Váš postřeh týkající se nepřiměřeného množství hudby a zvukové grafiky v programu Dvojky je velmi aktuální. Právě v těchto dnech se nové vedení Dvojky v čele s šéfredaktorem Martinem Gromanem tímto problémem zabývá. Z mých prvních rozhovorů s panem šéfredaktorem je patrná jeho snaha strukturovat program tak, aby neměl podobu plynoucího proudu písniček, anoncí na vlastní stanici a vstupů moderátorů.

Dvojka by měla mít vlastní jedinečnou zvukovou podobu tvořenou převážně tzv. titulkovými pořady, v nichž i hudba bude mít své jasně definované místo a její charakter bude vyplývat z obsahu mluveného slova. První výsledky těchto úvah se do vysílání promítnou od října, v další fázi pak od nového roku. Budu velmi rád, když mi sdělíte svůj názor na prováděné změny.

S Vaší poznámkou týkající se proměn češtiny souhlasím. Jazyk je "živý organismus" (resp. má vlastnosti, které můžeme připodobnit k vlastnostem živého organismu). Vyvíjí a mění se spolu se svými uživateli. Nelze na něj pohlížet jako na neměnný monolit. Samozřejmě základní pravidla daná ohebností slov, gramatickými kategoriemi a podobně jsou dlouhodobě závazná, podobně jako některé konstanty v životě jednotlivců i společností.

Ovšem změny například v lexikální oblasti jsou projevem vitality jazyka, jeho schopnosti přijímat nové podněty a přizpůsobovat si je vlastním zákonitostem. Jde o to, aby tento proces respektoval základní pravidla jazykové kultury, jako je například přechylování, flexe atd. Pokud se tak děje a nový jazykový jev je tvořen ústrojně a v systému jazyka funguje, je nesouhlas s pronikáním některých změn motivován většinou skutečně nesouladem mezi ryze individuálním vkusem (zvykem) a stále pokračujícím vývojem jazyka.

Děkuji Vám za oba podněty a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu