Úroveň mluveného projevu

Vážený pane,

jsem člověk, který sleduje světové dění i naše v malé zemi. Několik let přemýšlím, zda a komu napsat o tom, co mne trochu, byť snad zbytečně, trápí. Ale musím to sdělit, budete má vrba pro tuto chvíli. Když dovolíte.

1) Výběr moderátorů provádíte nesporně velmi dobře, protože verbální projev a hlasové schopnosti většiny moderátorů obou programů jsou skvělé. Možná jsou jen dvě dámy, které to tak úplně nezvládají, ale jistě se to jednou spraví. První je Veronika Sedláčková při svých debatách na politická témata. Hlas má monotónní a nelze tok jejích vět ani náhodou přerušit, je to hlasový válec. Když jsem jí to napsal s radami, jak na to, nereagovala přímo, ale o trochu se její projev vylepšil. Přesto ale může být ještě lepší, pokud nad sebou zapřemýšlí. Protože to stojí za to, je velmi chytrá a vnímavá, jen to ještě umět lépe využít.

U druhé nevím jméno, vypadlo mi to, ale budete hned vědět Vy, když řeknu, že má často ranní vysílání a při svém hlášení třeba i počasí se začne občas přímo zalykat štěstím, snad že může hovořit v rádiu. Aspoň to tak vypadá. Ta srdečnost se tu vůbec nehodí, a když to ovlivní i samotná sdělení, to už tam vůbec nepatří. Že jí to neřekne ani její kolega, mimo mikrofon? To nevím, snad ano, snad ne. Možná to je Naděžda Hávová.

2) Daleko vážnější je jiný faktor, a to ten, jak již vím, že nikdo ve Vaší společnosti nepodrobuje moderátory školení, seminářům, kde by je učil mluvit. Tedy správně volit slova, skládat věty a dbát na smysluplnost vyjadřování. Myslíte, že to nepotřebují, že to je jejich přirozená povinnost, správě se vyjadřovat? Možná, ale 80 % z nich to nezvládá. Jde o to, kdy a proč vkládat do slovního projevu tzv. „vatu“, to jsou slova, která nic nesdělují, ale prodlužují větu a dávají prostor řečníkovi, moderátorovi, aby měl čas vyhledat další slova pro očekávaná sdělení, tedy vloží slovo místo mikropauzy. Vysloveně módní zlozvyk představuje slovo „vlastně“, kterým oplývají a vůbec nešetří téměř všichni hosté v Radiožurnálu, kdykoliv přijdou a hovoří. Zkuste si to někdy poslechnout. Jsou výjimky, velmi vzácné, naposledy, co pamatuji, to byl ředitel pražské zoo, myslím, že to byl úplně bezvadný verbální projev.

Vzácněji již jde o slova „prostě, jaksi, jakoby, pochopitelně“, která používají lidé buď hodně vzdělaní a neovládající příliš ani paralingvistickou komunikaci, nebo lidé prostší, kteří těžko hledají slova, aby vhodně vyjádřili své myšlenky, zejména sportovci.

Ale dost přednášek, to vše znáte. Co byste měl vědět, že jsou lidé, kteří buď potřebují v tomto směru pomoci, nebo naopak lidé, kteří jsou ozdobou vašich vysílání. Nesporně nejhorší moderátorkou je celosvětová (?) hvězda Lucie Výborná, která je kreativní, myšlenkově bohatá, ale dělá nejvíc chyb ve své rétorice. Snad to nikdy ani nestudovala, resp. vůbec o tom neví, jak soustavně chybuje. Čím víc musí improvizovat v debatách, tím hůře. Poslední měsíce, po návratu z Himalájí, ani intonace jejího hlasu, tedy paralingvistika, není, co bývala. Možná potřebuje školení ze všech moderátorů nejvíce.

Ale proč také nepochválit?

Nejlepšími moderátory kupodivu jsou muži, je jich hodně, a neplýtvají slovem vlastně. Například Vladimír Kroc, popsat jeho barvitý hlas by chvíli trvalo, ale Vy ho znáte lépe než já, je výborný.

Mezi ženami je nesporně královnou ta, kterou využíváte pouze externě a málo, a to je Patricie Strouhalová, jejíž hlas je hra melodie a tónů, jež hodně lahodí sluchu náročného posluchače. Tu bych si hýčkal, být ředitelem Českého rozhlasu.

Pak je řada dalších, i na Dvojce, ale tam poslouchám mnohem méně, příliš se zabývají okrajovými tématy a jsou moc rozvláční, někdy se to nehodí. To je vysílání pro důchodce a romantiky, např. upoutané na lůžko, kteří nemusí aktivně pracovat.

Například skvělý civilní a věcný projev má i Tereza Tomášková. Té musíte věřit vše, co řekne, protože to umí říci. Skvělý hlas vlastní také Pavlína Nečásková. Dnes ráno hlásila počasí jiná z vašich dam a klidně řekne o teplotách „a vlastně v Ostravě je 12 stupňů“. To by jeden „vyrostl“, proč to tam plácla? Mnozí moderátoři nebo zpravodajové, třeba pan Šmíd z Francie, vůbec neví, že do každé druhé věty vloží i vícekrát „vlastně“, což při jeho schopnostech sdělovat události vysloveně překvapuje, je to neprofesionální.

Patrně Vám to nic pozitivního nepřinese, ale školení potřebují všichni vaši moderátoři i zpravodajové z ciziny i z domova. O tom, jak dobře mluvit, jak pracovat s hlasem, s dechem, a někdy i s rukama a tělem (to v rádiu nepotřebují, v TV ano). Rétorická dovednost není dána od Přírody, musí se osvojovat určitou dobu a nejlépe v praxi.

Hosté vašich pořadů to potřebují jistě mnohem více, ale to není v silách nikoho, a pokud ano, tak to už bylo, na středních a vysokých školách. To je dnes již pozdě, učit mluvit náměstky ministrů, ministry, velvyslance, poslance, ředitele organizací nebo nadací a jiné důležité osobnosti, které někdy neoprávněně mají možnost svým i smutným stylem prezentovat své poznatky na vlnách rozhlasového vysílání.

Takový je život. Ve zmíněných školách se rétorice téměř nikdo nevěnuje. Znám jednu dámu, PhDr. Jiřinu Salaquardovou z Masarykovy univerzity v Brně, ta to učí, a dokonce jezdívala i do rádií nebo TV. Asi marně. Je to i spisovatelka, takže češtinu ovládá nejen slovem.

Přeji Vám pozitivní den, určitě jsem Vám ho svým dlouhým vyznáním nezkazil.

Ing. Jiří Kalvach

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za obsáhlý dopis, který svědčí o Vašem hlubokém zájmu o vysílání Českého rozhlasu. Vaše poznámky jsou zajímavé a já s nimi velmi rád seznámím pracovníky Oddělení vzdělávání, jež má na starosti jazykovou kulturu těch, kdo takzvaně „chodí na mikrofon“. Veřejnost chápe Český rozhlas jako hodnototvornou instituci, což v daném případě znamená respekt vůči ortoepickým normám, zásadám rétoriky a dalším požadavkům na správné, stylově přiměřené vyjadřování.

Řadě aspektů se věnujete při charakteristice jednotlivých moderátorů - mám možnost pohovořit o nich buď přímo s aktéry samotnými, nebo s jejich nadřízenými. Vaše chvála ředitele pražské zoo Miroslava Bobka je namístě, je to bývalý rozhlasový redaktor (připravoval mj. pořad Meteor) a jedním z jeho učitelů byl i legendární Josef Kleibl.

Souhlasím s Vámi, že zejména zaměstnanci a externí spolupracovníci média veřejné služby by měli být ve svém slovním projevu vzory – ostatně to platilo za první republiky, kdy vzorem ortoepické normy byl projev hlasatelů pražského vysílání Radiojournalu a jevištní mluva herců pražského Národního divadla. Dnes jsme svědky značného rozvolnění norem platných pro užívání veřejného prostoru a to se nemohlo nepromítnout i do méně formálního mluvního projevu. Je otázkou, zda s tímto trendem souvisí i nadužívání vycpávkových (parazitických) slov. Podle mého názoru lze přímou souvislost nalézt. Velkou roli zde hraje míra připravenosti projevu, a jestliže jednoznačným trendem v rozhlasovém vysílání (kromě reprodukce uměleckých textů) je autenticita, bezprostřednost, pak je zde poptávka po nepřipraveném projevu – a v něm pravděpodobnost parazitických slov dramaticky narůstá. Stejná situace je s tzv. hezitačními zvuky (shluky samohlásek typu ééé, ááá, odkašlávání apod.), jež plynulost mluvního projevu výrazně narušují. K těmto i dalším nešvarům směřují Vaše postřehy, jež poslouží Oddělení vzdělávání i mně jako dobrá zpětná vazba.

To nejpodstatnější, co Váš dopis obsahuje, je potvrzení mého názoru, že rétorické dovednosti je třeba cvičit, rozvíjet a udržovat. V době, jíž vládne mnohdy až přílišná ležérnost vyjadřování, je úlohou Českého rozhlasu být pozitivním vzorem v této oblasti. Mohu Vás ujistit, že v tomto názoru jsme zajedno a že se budu snažit přesvědčit odpovědné rozhlasové pracovníky o nezbytnosti zlepšit výchovu mluvčích, kteří pracují s rozhlasovým mikrofonem.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu