Úroveň mluveného slova, pořad Jak to vidí a státní hymna

Vážený pane,

velice se omlouvám, že jsem si nezapamatovala Vaše jméno z Vašeho rozhovoru a následného jmenování ombudsmana Českého rozhlasu 2. Vítám Vaši profesi a domnívám se, že už jí bylo velice zapotřebí. Český rozhlas je fenomén neobyčejně a tradičně velice vážený a uznávaný.

Jistě už od nástupu evidujete mnoho připomínek a i já se dovoluji přiřadit k zástupu ostatních.

Prosím, prosím, prosím, pohlídejte náš mateřský český jazyk! Tradičně už jsou redaktoři Dvojky uznávaní a veškerým právem velice cenění už pro velmi příjemné hlasy vzbuzující až osobní sympatie, češtinu, správnost a bohatost jazyka a vyjadřování, ale moc prosím! vybírejte jim také hosty kteří si udrží pozornost a umějí přednášet posluchačům bez zbytečných řečnických pauz také před a za předložkami a nebo drmolením, byť by byli i uznávanými odborníky. Ve svém vlastním zájmu by se přece měli naučit souvisle, srozumitelně a poutavě mluvit o svém oboru.

Už léta vždy okamžitě zbystřím pozornost při hlasu a češtině Světlany Lavičkové, Václava Žmolíka, Františka Novotného a mnoha a mnoha dalších. Prosím, stále jejich jména ve vysílání opakujete, oni si to opravdu zaslouží.

Zde bych měla pouze jednu připomínku. Stává se mi, že svou nepozorností nebo pozdním zapnutím rozhlasu se nedozvím, o čem byla v pořadu řeč. Bylo by prosím možné, aby byl podmět, tedy název (zámku, tvrze, vesnice, místa, předmětu ....), bez ohledu na školní výuku že podmět nesmí být opakován, přesto název podmětu stále opakován byl?

Téměř na denním pořádku vysílání rozhlasu bývá hostem někdo z Ústavu pro jazyk český. Slýchám rozhovory, rozbory, zdůvodnění a nejrůznější odvolání a vysvětlení odchylek, zvláštností, pravopisu, a s tím související dotazy. Pokud vím, v ústavu se hlavně statisticky zpracovává momentální užívaná čeština. Proč tedy by Ústav pro jazyk český také nemohl pohlídat správné vyjadřování, výslovnost, dikci, pravopis, překlady z jiných jazyků a písemné zpracování českého jazyka, být jakousi nadnárodní institucí bez které by se nikdo do žádného veřejného sdělovacího prostředku, mluveného zpravodajství, tisku a dalších, nemohl dostat?

Všechny tyto instituce slouží i školákům jako příkladné, ale valnou většinou to tak bohužel vůbec nefunguje. Ústav památkové péče si bedlivě hlídá všechny historické objekty, proč by tedy nemohl Ústav pro jazyk český střežit správnou češtinu?

Jak je možné, že redaktoři zpráv mohou používat slova -snad, možná, prý-. To přece není profesní řádnému zpravodajství, není to důvěryhodné. Takovým výrazům se už brání i předpověď počasí.

Velmi sledovaný pořad v 8.30 Jak to vidí, trval dříve od zpráv v 8.00, téměř hodinu. Dnes je okleštěn na slabou půlhodinu aby ještě zbyl čas na písničku. Proč? Na příklad Václav Cílek, a jiní a jiní, těžko mohou své příspěvky zhustit do takového limitu. V dalších pořadech s hosty pak opět mnoho času zaberou písničky a na vybídnuté telefonující posluchače s dotazy se zpravidla už nedostane.

Tuším, že s nástupem ředitele Českého rozhlasu Jiřího Vejvody, se posunula česká hymna před půlnoc a den s ní tak končil, nikoliv aby značil počátek dne nového jako to bývalo, ale trvá to tak dosud. Velice doufám že v tomto vnímání nejsem sama, že to tak občas depresívně nepůsobí jen na mne, a také doufám a těším se na všechno nové, na to dobré co stále přichází navzdory všem zprávám, které slýcháme.

Přeji Vám pane redaktore ombudsmane jen vše dobré a hodně sil pro nesnadné úkoly které jsou před Vámi. Určitě jich není málo a muselo se jich jistě za ta léta nahromadit mnoho. Ale věřte že Vaše práce rozhodně není marná a že také dává naději nám, posluchačům Dvojky. Za sebe říkám - jsem ráda že Vás už máme.

Vážená paní,

děkuji Vám za obsáhlý dopis s řadou podnětů. Je z něj patrné, že Český rozhlas pozorně posloucháte a máte jej ráda stejně jako já.

Témata, o kterých píšete, si bezesporu zasluhují pozornost. Během svého působení v redakci Týdeníku Rozhlas jsem se snažil vytvořit tým odborníků na český jazyk, kteří pravidelně psali jazykové sloupky s cílem udržet a pokud možno ještě pozvednout úroveň uvažování o jazykových problémech.

Jsem spolu s Vámi toho názoru, že péče o český jazyk patří k důležitým úkolům veřejnoprávního Českého rozhlasu. Úroveň vyjadřování na veřejnosti bohužel není dobrá a právě Český rozhlas může přispívat svou každodenní činností k nápravě tohoto stavu. Podněty, které v této souvislosti přinášíte, proberu s pracovníky vzdělávacího oddělení Českého rozhlasu.

Další náměty náležejí vedoucím pracovníkům stanice ČRo Dvojka, ať už jde o prodloužení stopáže pořadu Jak to vidí, nebo o zařazení státní hymny, nebo o identifikaci tématu v reportážích a pořadech vysílaných na Dvojce. I zde Vám mohu slíbit, že je předám příslušným redaktorům a dramaturgům a budeme o nich debatovat.

Věřím, že u zainteresovaných rozhlasových pracovníků naleznu pochopení tak, abyste byla s vysíláním Českého rozhlasu maximálně spokojena.

Se srdečným pozdravem a přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman ČRo