Více českých písní? Snahou je uspokojit všechny posluchače.

Vážený pane,

mám od dětství rád Český rozhlas, vyrůstal jsem na jeho pohádkách a skvělých rozhlasových pořadech, hrách pro mládež a později pro dospělé. Poslouchám hlavně Český rozhlas Dvojku, bohužel tady došlo k dost pronikavým změnám pořadů, které podle mne vůbec neodpovídají zájmům posluchačů.

Nechtěl jsem Vám původně psát, protože si myslím, že je to zbytečné, že na naše posluchačské názory vůbec neberete ohledy. Byl jsem již několikrát svědkem toho, že dotazy Vašich posluchačů jsou kompetentními osobami zlehčovány a v podstatě zahrány „do autu“. V poslední době jsem byl totiž osobně svědkem toho, když ve čtvrtek 23. března – minulý týden v mobilním stánku Vašeho rozhlasu na náměstí před olomouckou radnicí odpovídal ředitel Vašeho rozhlasu na dotazy posluchačů.

Zachytil jsem totiž dotaz staršího posluchače, který mi mluvil z duše, proč byl zrušen kvalitní nedělní hodinový pořad skvělého Václava Hybše, který pouštěl nahrávky, jež patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás natočeno z populární hudby. Odpověď' pana ředitele mne zklamala, byla dost zlehčující, takže to bylo přesně tak, jak jsem to předpokládal. Pan ředitel vůbec nebere v potaz zájem střední a starší generace, prosazuje svůj názor a na nás, na poplatníky Českého rozhlasu, se kašle.

Já osobně jsem si vždy v neděli vyšetřil hodinku kolem oběda, kdy jsem si tento pořad s velkým zájmem pouštěl, protože mi tento pořad přinesl nejen naši kvalitní populární hudbu, ale i atmosféru sváteční pohody, kterou pro nás pan Václav Hybš i jako skvělý moderátor připravil.

Myslím si, že bychom nemuseli tak poklonkovat Západu a místo našich písniček museli poslouchat kolikrát nekvalitní hudbu z anglické nebo americké produkce. Když jste místo onoho pořadu, který jsme měli opravdu rádi, vložili pořad Muzikál expres, tak i když mám muzikálovou hudbu rád, nestojím opravdu o to, abych pořad o různých rozličných zahraničních muzikálech i různé kvality musel poslouchat celou hodinu v nedělní poledne.

Mám dvacetiletou dceru, která si vůbec rádio nepouští. A není z mladé generace sama. Takže komu je tento pořad určen, opravdu nevím. Tento pořad již tradičně vypínám.

Mám rád naše české populární písničky, které jste bez ohledu na starší generaci vyřadili, je to prosazování jakési amerikanizace. Je to stejné, jako když se pouštějí různé americké „škváry“ v televizi, o nichž i američtí odborníci píší, že patří do té nejhorší produkce, která se ani v Americe neuplatní. A my jim to kupujeme, protože jsme hloupí.

Toto, co se děje, je pohrdáním naší národní kulturou.

S pozdravem a přáním pevného zdraví

Mgr. Zdeněk Smiřický

Vážený pane Smiřický,

děkuji Vám za Váš upřímný dopis. Shodou okolností jsem se nedávno věnoval jinému dopisu posluchačky, která se na mne obrátila rovněž po vyslechnutí rozhovoru s generálním ředitelem Českého rozhlasu, který zmiňujete i Vy.

Smyslem jejího dopisu bylo prosadit, aby Dvojka hrála to, co se líbí paní posluchačce, neboť, jak mi napsala, „posluchači chtějí prostě mít své rádio“. Tomuto požadavku naprosto rozumím, a protože se tato myšlenka v mé korespondenci poměrně často opakuje, dovolte, abych ve své odpovědi na Váš dopis použil některé formulace, které jsem promýšlel v souvislosti s podobně zaměřenými dopisy dalších posluchačů Českého rozhlasu.

Jak jsem uvedl, je naprosto legitimní, že by posluchači Dvojky stejně jako kterékoli jiné stanice byli rádi, kdyby to bylo, jak často píší nebo telefonují, „jejich“ rádio. Z mnohaleté zkušenosti s rozhlasáky, kteří vysílání připravují, mohu potvrdit jejich snahu, aby tomu tak bylo. Aby jejich pořady promlouvaly k co největšímu okruhu lidí co možná nejsrozumitelněji, aby byly posluchačům ku prospěchu.

Problém je v tom, že připravovat program pro statisíce posluchačů, z nichž každý má trochu jinou představu o obsahu a také o hudební dramaturgii, je velmi obtížné.

Mám možnost zúčastňovat se programových porad, takže mohu sledovat, jak vedení jednotlivých stanic Českého rozhlasu včetně Dvojky pečlivě sleduje výzkumy poslechovosti. Všichni mají maximální zájem, aby jejich stanici poslouchalo co nejvíce lidí a aby byli posluchači s programem spokojeni. Proto se průběžně provádějí změny tak, aby se programy co nejvíce přiblížily představám těch, pro koho se vysílají.

Dovolte jeden příklad za všechny, a protože jste psal o Dvojce, vyberu tuto stanici. Pořad Dvanáct ve dvanáct byl předmětem kritiky řady posluchačů. Tato kritika byla dlouhodobá a uváděné argumenty poukazovaly na to, že výběr písniček je náhodný (prováděl ho selektor) a spojovací promluvy mají dosti kolísavou úroveň. Zároveň posluchači dlouhodobě volají po tom, aby Dvojka hrála „trochu jinak“ než většina ostatních stanic.

Ve snaze představit posluchačům něco jiného než běžně hraný standard se vedení stanice rozhodlo připravovat pořad, kde by hudbu vybírali sami moderátoři, kteří budou schopni mluvit o konkrétních nahrávkách. Dostává se na skladby, které se v rozhlase hrají minimálně, a posluchač se o nich a jejich interpretech dozví leccos zajímavého.
Tento krok měl velmi dobrou odezvu, ale přesto mi napsalo několik posluchačů, že jsou s novým pořadem nespokojeni a že jim Dvanáct ve dvanáct vyhovovalo lépe. A že to je důkaz toho, jak rozhlasoví pracovníci nemyslí na své posluchače.

Z toho plyne závěr, který důvěrně zná každý pracovník Českého rozhlasu. Pokud připravujete program pro stovky tisíc posluchačů, navíc program stanice, která je brána jako přítel a společník posluchače, nemůžete plně vyhovět každému přání, byť byste měl sebevětší snahu.

Například posluchačů, kteří si přejí poslouchat dechovku, je podle průzkumů poslechovosti podstatně méně než těch, kteří ji slyšet nepotřebují, ba dokonce nechtějí. Jak tedy má vypadat ta „jejich“ stanice? Když bude hrát dechovku, nebude to stanice těch, kdo ji neradi poslouchají. Když dechovku nebude hrát, nebude to stanice jejich příznivců. Vyhovět všem evidentně nelze. Vedení Českého rozhlasu proto rozhodlo, že dechovka se bude hrát na regionálních stanicích, kde je to zcela na úvaze místních redaktorů, kteří znají priority svých posluchačů. A jak jistě víte, dechovka na řadě regionálních stanic Českého rozhlasu často zní.

Zkrátka, prosil bych Vás o trochu pochopení pro složitou situaci, v níž jsou všichni, kdo programy Českého rozhlasu připravují. Uznávám, že ani tolerance není bezbřehá, ale snad Vám můj dopis pomůže najít tu správnou míru.

Vaši kritickou připomínku týkající se zařazení výběru z muzikálových melodií na nedělní poledne předám šéfredaktorovi Dvojku Martinu Gromanovi. Letos se chystá řada úprav hudební dramaturgie Dvojky, i Váš dopis je v tomto ohledu důležitou zpětnou vazbou.

Můj názor je, že pořad Muzikál expres má na Dvojce své místo, ale měl by se pro něj vybrat čas, který by lépe vyhovoval životnímu rytmu většiny posluchačů této stanice. Toto své stanovisko jsem jako zástupce zájmů posluchačů panu šéfredaktorovi již sdělil a hodlám je i na základě Vašeho dopisu zopakovat.

Přeji Vám pěkné jarní dny a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu