Vladimír Burjánek

Člověk není nikdy dost chytrý, říkala moje babička Marie. Proto využívám možnosti vzdělávat se občas v nějakém televizním pořadu. Není jich zrovna nejvíc.

Je to každoročně se opakující rituál.  Když dubnové slunce přemůže zimu a odkvetou sněženky, bledule, v příznivějších podmínkách i další květy, je čas, připravit se.

Taky si rádi pochutnáte na křupavém rohlíku, makové pletence, nebo loupáčku? Nabídka všemožného výborného pečiva je dnes opravdu pestrá.

Když jsem na počátku devadesátých let přišel do redakce Hradeckých novin, začal jsem na sobotní příloze. Mezi trojicí tehdejšího magazínu byl i výtvarník Vláďa Gottvald.

Protože mé dětství probíhalo ještě v době, kdy klimatické změny nebyly zřetelné, proháněli jsme se na bruslích po ledových zrcadlech od listopadu někdy až do března.

Do zimního času mezi Vánocemi a postním obdobím se každoročně vejde masopust. Lidově řečeno fašank, voračky, končiny, šibřinky a obecně shrnuto karneval.

Z domácích mazlíčků je asi nejvíc milovníků psů a koček. Nedávno se na prahu našeho domu z ničeho nic objevila vyhublá, třesoucí se a mňoukající černobílá kočička. 

Už v dětství jsem se bál zubaře a zvuk vrtačky vycházející z ordinace, mi přivolával málem mdloby. V době pravidelných školních prohlídek nebylo úniku.

Docela bych se vsadil, že spousta lidí, křepčících při silvestrovském bujarém veselí, nemá ani zdání, že poslední den v roce je spojen s významnou církevní bytostí. 

Dnes mám první svátek - Boží hod vánoční. Těšíme se už z dárků, zvykli jsme si na stromeček i jeho vůni a světla, možná čekáme děti s rodinami, příbuzné či známé.