Vydáváme jednu z prvních klavírních skladeb Karla Ančerla
„Pět kusů pro klavír je vůbec první dílo tohoto světoznámého dirigenta. Skladby nebyly možná nikdy provedeny – alespoň posledních téměř sto let pravděpodobně ne.
Vznikly během Mistrových studií na Pražské konzervatoři u prof. Jaroslava Křičky a jsou dokumentem z dob vzdělávání osobnosti ve sféře, kterou nakonec zcela opustil – stejně jako nevydržel dlouho učit, volání koncertní taktovky bylo zkrátka příliš silné", uvádí klavírista Tomáš Víšek, který pro Český rozhlas v letošním roce pořídil nahrávku skladby.
Notový materiál si můžete zakoupit pod tímto odkazem na e-shopu Radiotéka.cz
Nepřehlédněte také dva zajímavé články, které pro Radiožurnál a Český rozhlas Vltava připravila Marie Sýkorová:
Úžasný objev: kanadský archiv vydal osobní vzpomínky dirigenta Karla Ančerla
Já, Karel Ančerl
Karel Ančerl (1908–1973) se narodil 11. dubna 1908 v rodině židovského obchodníka v Tučapech u Soběslavi. Jeho otec Leopold měl v Tučapech obchod s lihovinami, vyráběl rum z brambor, ovocná vína i různé likéry dle vlastní receptury. Z provozování živnosti byla rodina dobře zajištěná, měli prostorný patrový dům v Tučapech na návsi, kde byl v přízemí i obchod. Otec Karla Ančerla měl zaměstnance, vlastnil pár koní s kočárem, vůz na přepravu zboží, později i nákladní automobil, v domácnosti vypomáhala hospodyně.
Oba rodiče hráli amatérsky na klavír, otec i na housle, v rodokmenu bychom našli rabíny
i hudebníky, hudba a zpěv patřily k rodinné tradici. Malý Karel se nejprve pod vedením místního učitele Menšíka učil hrát na housle, později přibral i violu, zpíval ve školním pěveckém sboru a aktivně se účastnil divadelních představení místních ochotníků.
Po vychození obecné školy v Tučapech, kde byla jen jednotřídka, měl domácí učitelku
a v roce 1918, kdy mu bylo 10 let, jej otec poslal studovat na gymnasium do Prahy, kde bydlel pod dozorem tety na Královských Vinohradech v Korunní ulici nedaleko od školy.
V době studia na gymnasiu se zapojil do školních kulturních aktivit, hrál ve školním orchestru a vedl recitační soubor. Z této doby pochází i jeho skladatelské začátky.
Víme, že napsal scénickou hudbu k činohernímu představení Vršovci (režie Erik Kolár, Studentská scéna, 1925). Věnoval se též komorní hře v různých sestavách a vystupoval
i jako sólista s orchestrem Oty Šilhavého. Docházel také na hodiny klavíru a hudební teorie s úmyslem vykonat přijímací zkoušky na konzervatoř. Tomu však jeho otec nepřál.
Nechal se proto vyloučit z gymnasia a postavil otce před hotovou věc, když byl za jeho zády v roce 1924 skutečně přijat na konzervatoř, kupodivu ne na obory housle nebo violu, ale na skladbu a dirigování. Pražská konzervatoř tehdy sídlila v prostorách Emauzského kláštera Na Slovanech.
Karel Ančerl byl přijat na skladbu do třídy Jaroslava Křičky a k Pavlu Dědečkovi na dirigování. Kromě povinného klavíru, hry na tympány a komorní hry ještě navštěvoval kompoziční třídu Aloise Háby, který vyučoval skladbu a harmonii ve čtvrttónovém a šestinotónovém systému.
Studium na konzervatoři zakončil v červnu 1930 dvěma absolventskými koncerty v sále na Žofíně, oba s Českou filharmonií. Na prvním z nich řídil 1. větu z Beethovenovy VI. symfonie, na druhém svou vlastní Sinfoniettu pro orchestr.
S odstupem času se zdá, že to byla osudová chvíle pro jeho další hudební kariéru, kdy se prosadil především jako vynikající dirigent České filharmonie, nicméně jeho skladby z období studia na pražské konzervatoři, z nichž se nám některé zachovaly, jsou pozoruhodnou ukázkou jeho nesporného skladatelského talentu.
(Autorem textu o Karlu Ančerlovi je Ivan Bierhanzl)
