Za Bohumírem Hanžlíkem (1937–2021)
Začátkem nového roku nás ve věku 83 let opustil Bohumír Hanžlík, jehož život byl významně spjat s Českým (Československým) rozhlasem a jeho Ústředním notovým archivem (později Fondem hudebnin).
V různých pozicích zde Bohumír Hanžlík působil čtyři desítky let. Jeho první spolupráce s rozhlasem se datuje před rok 1975 a trvala až do roku 2014.
Absolvent hudebního a výtvarného oboru na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem (u Cyrila Boudy) vyučoval na gymnáziích v Brandýse a v Čelákovicích. A právě práce s mládeží jej přivedla ke spolupráci s rozhlasovou redakcí pro děti a mládež, kde také působili např. Jaroslav Herden a Vratislav Beránek.
Díky Václavu Trojanovi a Dr. Jaromíru Hruškovi se rádius jeho činnosti rozšířil na notografické práce pro Hlavní redakci hudebního vysílání Čs. rozhlasu v Praze. Pro zajímavý výtvarný styl jeho notopisu a příslovečnou svědomitost hudební se stal vyhledávaným notografem soudobých hudebních skladatelů, jmenujme např. Marka Kopelenta, Jana Tausingera nebo Jiřího Temla.
Postupně se tak jeho kmenovým pracovištěm stal Ústřední notový archiv (později Fond hudebnin) ČRo. Zde se podílel na přípravě notových materiálů pro rozhlasová hudební tělesa (SOČR, TOČR, JOČR a další drobná seskupení, tzv. malých hudebních žánrů). Běžný pracovní rytmus uvedených těles i samotné hudební redakce pak využíval i Hanžlíkových dovedností instrumentačních a aranžérských. Mnohdy si pak krajní situace vyžádala i práci korektorskou.
V roce 1978 se stal Bohumír Hanžlík ředitelem ZUŠ v Čelákovicích, kde mj. založil a provozoval Komorní orchestr Jana Zacha. Jeho spolupráce s Fondem hudebnin se tím však nijak neomezila, ba právě naopak! Živá tradice Jana Zacha v Čelákovicích přispěla k jisté inspiraci a oživení zájmu o starou (tzv. předsmetanovskou) hudbu na pracovišti v Českém rozhlase.
V té souvislosti pak třeba připomenout fond archiválií Českého rozhlasu, tzv. „Ballingovu sbírku“, které se na přání dramaturgie stanice Vltava po určitý čas Bohumír Hanžlík věnoval. Později je z pověření tehdejšího vedoucího Fondu hudebnin Radima Kolka také (dlouhodobě) zaměřil na revizi sborové literatury.
Podstatnou devizou Bohumíra Hanžlíka byl nakažlivý optimismus, který permanentně vnášel do depozitáře Fondu hudebnin a také nezdolná víra ve rčení: „Co Čech, to muzikant!“
Čest jeho památce.
Zdeněk Jeřábek
