Co dělám v rozhlase:
Připavuji a moderuji pořad Jak to vidí...
Před rozhlasem:
Vystudovala jsem žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a na podzim 1989 zakotvila v Československém rozhlase v Praze. Ve federálním vysílání jsem se od přípravy zpráv dostala k moderování živého vysílání od Dobrého jitra až po odpolední proud, a to ve slovenštině. V zahraniční redakci jsem se pak věnovala dění na Balkáně, ve střední Evropě a Latinské Americe.
Po rozdělení Československa jsem za čtvrt roku ve slovenské redakci zahraničního vysílání změnila místo. Přijala jsem nabídku nového českého ministerstva zahraničí a stala se zástupkyní ředitele tiskového odboru. Byla to výborná zkušenost, ale když po roce a půl pilování češtiny přišla nabídka vrátit se za mikrofon, „volání divočiny“ zvítězilo. Od ledna 1997 do září 2001 jsem působila jako zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Německu a měla to štěstí, že jsem sídlila nejdříve v Bonnu a také v Berlíně. Profesně i lidsky to byla životní zkušenost, která se mi nesmazatelně vryla pod kůži.
Do Německa jsem pak pět let pravidelně vyjížděla za reportážemi a rozhovory pro Mladou frontu Dnes jako zahraniční redaktorka. Málokoho proto překvapilo, když jsem v únoru 2007 odjela sbírat další novinářské zkušenosti do Hamburku. K návratu do Prahy mě přiměla nabídka spolupodílet se na přípravě mediální koncepce českého předsednictví v EU v prvním pololetí 2009. V tu dobu mě oslovila Dvojka, a já se tak v září 2008 vrátila za mikrofon.
Co mě baví:
Mojí vášní jsou už od malička divadlo, hudba, ale i cestování a cizí jazyky. Proto také polovinu mé rozsáhlé knihovny tvoří mapy, atlasy, učebnice a slovníky. Považuji za samozřejmost naučit se alespoň pár frází jazyka země, kde strávím třeba jen krátkou dovolenou. Ať je to bulharsky nebo finsky.
Všechny články
-
Břetislav Tureček: Írán se chová podobně jako Izrael nebo Saúdská Arábie. Prosazuje jen své zájmy
Na příkaz amerického prezidenta Donalda Trumpa začala platit první etapa obnovených íránských sankcí. Co je jejich cílem?
-
Přepis: Jak to vidí Václav Malý - 10. srpna
Hostem byl Václav Malý.
-
Josef Baxa: Odpovědnost politiků se neměří jen jejich znovuzvolením
Politici často říkají, že mají politickou odpovědnost. Kdo ji kdy ale vyvodil? Jsou si veřejní činitelé vědomi své zodpovědnosti za svá rozhodnutí, za své činy?
-
Cyril Höschl: Jak mozek zpracovává výrazy tváře a jak to ovliňuje vaši náladu
Výraz tváře se často označuje jako okno do duše. Nakolik četba výrazu pomáhá v psychiatrické diagnostice? Jak se výraz v mozku zpracovává?
-
Jiří Hlaváč: Sokol byl a je nositelem ohromné tradice
Na začátku července se v Praze konal 16. všesokolský slet, na který se sjeli cvičenci všech věkových kategorií z celé republiky, ale i ze světa.
-
Duong Nguyen Jirásková: Styděla jsem se, že se nedomluvím s vlastní rodinou
První generace Vietnamců do Česka přicestovala většinou s úmyslem vystudovat, něco si vydělat a vrátit se zpět do Vietnamu. „Opustili zemi, ale neopustili ji ideologicky.“
-
Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 9. července 2018
Hostem byl Josef Baxa.
-
Jan Jirák: Televize nahradila krb a spojovala rodinu. Dnes sedíme v koutě s vlastním přístrojem
Po desítkách let se rituální role televize oslabuje. Čím to je?
-
Cyril Höschl: Proč je přirozenější jízda vlevo a proč tak nejezdíme
U nás na silnicích platí jízda vpravo, v Anglii se ale jezdí na druhé straně. Proč se vůbec jezdí vlevo? A co je přirozenější?
-
Eduard Stehlík: Před sto lety se Francie přihlásila k Československu. Armáda ale byla založena dříve
Před 100 lety, 30. června 1918, na planině nedaleko města Darney, přísahalo 6000 legionářů věrnost vznikajícímu československému státu.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 170
- 171
- 172
- 173
- 174
- …
- následující ›
- poslední »