Zpětné zrcátko. Jan Hartl v roli muže, který neví, zda je v manželství šťastný, nebo nešťastný

17. březen 2024

Melancholický Hanuš má doma ženu, která ho zahrnuje láskou. Líbí se mu ale v její přítomnosti, anebo vlastně raději prchá za potenciálními klienty a podvědomě mezi nimi hledá lék na svoji značnou vyhořelost? Možná by chtěl jen pokojně žít svůj život bez velkých afektů… Povídku jihočeského autora Věroslava Mertla přinášíme u příležitosti 95. výročí jeho narození.

Čte: Jan Hartl
Napsal: Věroslav Mertl
Dramaturgie: Jiří Vondráček
Zvukový mistr: Ladislav Reich
Režie: Hana Kofránková
Natočeno: v roce 2002

Komorní příběh vypráví o muži, který neví, zda je v manželství s milující ženou šťastný, nebo nešťastný. Pak ovšem pozná manželský pár, kde jsou vzájemné vztahy nastavené úplně jinak…

Povídka s názvem Zpětné zrcátko vyšla v knížce Šustot smrti, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Růže. Pro rozhlas příběh načetl herec Jan Hartl.

Věroslav Mertl

Věroslav Mertl se narodil v roce 1929 v Chrášťanech u Týna nad Vltavou. Vystudoval obchodní akademii v Českých Budějovicích, poté se živil jako úředník.

Od mládí ale psal – začínal povídkami a fejetony. Na přelomu 60. a 70. let byl redaktorem českobudějovického nakladatelství Růže a jeho literárního měsíčníku Arch, zakrátko zakázaného. Po vyhazovu z Růže působil až do roku 1991 jako tajemník Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích.

Věroslav Mertl

Plnohodnotným literárním debutem byla jeho povídková knížka Stín blaženosti, která vyšla v roce 1969 a nadchla například literárního kritika Bedřicha Fučíka. Následoval román z období okupace Nám po tomto putování, povídkový soubor Poledne nebo v roce 1986 román Pád jasnovidce. Podle tohoto příběhu o muži, který se přiživuje na životech druhých, byla v roce 2002 natočena i stejnojmenná rozhlasová dramatizace.

Prozaik a esejista Věroslav Mertl byl jedním z mála katolicky orientovaných autorů, jejichž dílo mohlo v období normalizace oficiálně vycházet. Byť se o něm tak nějak nemluvilo nahlas.

„Patřil jsem prostě k autorům takzvané šedé zóny, k těm, co občas směli publikovat, občas byli zakázáni, záleželo na tom, jak se právě režim cítil silný, nebo oslabený. Psát a priori s autocenzurou se proto nevyplácelo. Z proudu svobodného psaní buď bylo to či ono vydavatelné, anebo se holt muselo čekat, až režim vydechl naposled,“ uvedl kdysi v jednom z rozhovorů Věroslav Mertl.

Pádu totality se dožil a mohl konečně zcela svobodně psát a publikovat. Už jako sedmdesátiletý muž vydal v roce 2000 v nakladatelství Host román Hřbitov snů, který reflektuje právě zkušenost znovunabyté svobody. V následujícím roce za něj obdržel Státní cenu za literaturu.

Na sklonku života přidal ke svým knihám ještě soubor povídek Šustot smrti, poslední knihu deníků Kruhy pod očima a „malé paměti“ Časy nečasy. Věroslav Mertl zemřel v květnu 2013 v Českých Budějovicích.

Spustit audio

Související