100 let od úmrtí Karla Kovařovice – jeho skladby pro harfu nyní poprvé vychází tiskem
6. prosince 2020 uplyne 100 let od úmrtí skladatele, dirigenta a harfisty Karla Kovařovice (9. prosince 1862 – 6. prosince 1920). Z podnětu harfistky rozhlasových symfoniků Lydie Härtelové vydáváme k tomuto výročí tiskem dvě dosud nevydané Kovařovicovy harfové skladby – stručnou Arabesku a virtuózní Fantasii.
Zatímco roztomilou Arabesku zvládnou bez obtíží i žáci na základních uměleckých školách, virtuózní Fantasie vyžaduje už opravdovou technickou zdatnost a vyzrálou muzikalitu. Předmluvu k vydání napsal muzikolog Ondřej Pivoda, poděkování patří také Českému muzeu hudby, které zpřístupnilo prameny ze svých sbírek.
Pro harfu zkomponoval Kovařovic na přelomu 70. a 80. let 19. století několik drobnějších skladeb, jež prozrazují důvěrnou znalost nástroje a jeho techniky. První kompozice určené harfě jsou datovány rokem 1878, vznikly tedy v prvopočátcích Kovařovicova skladatelského studia u Zdeňka Fibicha. Z tohoto roku pochází i publikovaná Fantasie pro harfu, která odráží v 19. století oblíbený typ sólového kusu demonstrujícího interpretovu technickou brilanci. Arabeska pro harfu je součástí cyklu s původním německým názvem Bagatellen für Harfe (Bagately pro harfu). Ten obsahuje osm drobných skladbiček v lehčím slohu označených poetickými názvy: Schlummerlied (Ukolébavka), Am Spinnrad (U kolovrátku), Wiegenlied (Ukolébavka), Waldesrauschen (Šumění lesa), Arabeske (Arabeska), Lied ohne Worte (Píseň beze slov), Bächlein’s Rauschen (Šumění potůčku) a Barcarolle (Barkarola). Cyklus pravděpodobně shrnuje dohromady Kovařovicovy drobnější harfové kompozice z let 1878–1886. Po hudební stránce prozrazují tyto náladové kusy ohlasy Schumannovy a Fibichovy tvorby.
Editorka vydání Lydie Härtelová poznamenává: „Arabeska má písňovou formu se zkráceným dílem A a codou. V původním zápise je vše rozepsáno na tři strany notopisu. Naše vydání přináší úsporný zápis na dvě strany.
Předlohou k vydání Fantasie pro harfu byl její opis (datovaný 15. 4. 1913), který pořídila Marie Matějková (později provdaná Tietzová), v té době studentka harfy u prof. Hanuše Trnečka na konzervatoři v Praze. Opis M. Matějkové Tietzové jsem porovnala se třemi jinými opisy Fantasie, uloženými v Národním muzeu – Českém muzeu hudby.
Jeden exemplář je v tónině F dur. Další dva opisy jsou, stejně jako opis M. Matějkové Tietzové, v Ges dur (a jsou téměř „doslova“ transpozicí původní verze v F dur). Fantasie v tónině F dur je proveditelná i na harfě s jednozářezovým přelaďovacím pedálovým mechanismem, který umožňuje hrát jen v některých tóninách, zatímco pozdější verzi v Ges dur lze interpretovat už jen na harfě dvouzářezové. I když byl dvouzářezový mechanismus patentován v Londýně hned na samém počátku 19. století, velmi dlouho trvalo, než u nás tyto „moderní“ harfy vytlačily harfy jednozářezové. A tak vedle sebe oba typy existovaly paralelně po řadu desetiletí (např. konzervatoř v Praze, založená už v roce 1808, získala první harfu až r. 1829: jednalo se o harfu jednozářezovou, laděnou v Es dur; harfu dvouzářezovou zakoupila teprve v roce 1861).
Moderní dvouzářezová harfa, laděná v Ces dur, umožňuje interpretaci ve všech tóninách, přičemž tóniny s „béčky“ využívají hru na nezkrácených, „prázdných“ strunách, a tím i maximálního zvuku nástroje.“
Karel Kovařovic je dnes znám především jako jeden z prvních moderních českých dirigentů světové úrovně, který se zasloužil o rozvoj opery Národního divadla v Praze. Znovu objevována je v současnosti ovšem také Kovařovicova tvorba skladatelská, která se ve své době těšila mimořádné přízni a zájmu publika.
Úspěch si získaly především Kovařovicovy opery Ženichové, Psohlavci a Na starém bělidle, v nichž se mísí vlivy české operní tradice s dobovými francouzskými vzory. Z dalších Kovařovicových kompozic si zaslouží pozornost symfonická báseň Únos Persefony, Klavírní koncert f moll, dva smyčcové kvartety nebo oblíbené klavírní fantazie na české národní písně Naše vlasť.
Kovařovicovy dirigentské a organizační schopnosti poprvé upoutaly širší pozornost veřejnosti při koncertech Orchestru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Ve druhé polovině 90. let řídil Kovařovic rovněž některé koncerty České filharmonie a v roce 1900 byl zvolen šéfem opery Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti roku 1920.
