Barbora Tachecí v pořadu Osobnost Plus

Dobrý den,

po dnešní relaci Osobnost Plus s panem Janem Sokolem (24. 12. 2016) si Vás dovoluji požádat projednání níže uvedeného s paní Tachecí, avšak nejlépe odvolání Barbory Tachecí coby moderátorky z tohoto pořadu.

Neprofesionalitu, zúžený pohled na věc atd. dnes opět předvedla při moderování výše uvedeného pořadu. Naprosto panu Sokolovi nestačila, otázky opět kladla s jasnou vizí na odpověď, na závěr vše korunovala tvrzením, že s naším rodným jazykem češtinou cituji: “není zrovna o co stát“. Nad tím tvrzením se pozastavil v tomto pořadu i pan Sokol.

Za národ český, za náš jazyk bojovali naši otcové stovky let. Tuto část země jsme my Češi a Moravané přes všechna temná období uhájili proti všem a doufám, že budeme hájit dále. Bojem o národní svébytnost je např. tento dopis, nemohu si nechat líbit takové pohrdání.

Pohrdání naším rodným jazykem českým tak, jak to uvedla paní Tachecí, je hrubou urážkou národa.

Předem děkuji za Vaše laskavé vyjádření.

S pozdravem

Aleš Vodička

Vážený pane Vodičko,

jako osoba pověřená vyřizováním posluchačských stížností a podnětů jsem se zabýval Vaším dopisem z 24. prosince 2016. Jeho podstatou je Váš dojem, že ve vysílání Českého rozhlasu, konkrétně v rozhovoru, který vedla Barbora Tachecí s Janem Sokolem, nebyla projevena dostatečná úcta českému jazyku jako znaku národní svébytnosti. Pro orientaci přikládám přepis části rozhovoru.

Jan Sokol: Jsou věci, které nás zavazují... Třeba nám spadla do klína čeština, jazyk třeba. Nic za to neplatíme, žádný copyright na to není.

Barbora Tachecí: Taky není o co stát.

Jan Sokol: (Smích…) No počkejte, safraporte, čím byste se živila?

Barbora Tachecí: To by bylo báječné, kdybychom tu mluvili anglicky, víte, jaké bychom měli pole působnosti?

Český rozhlas jako auditivní médium je na využití českého jazyka bytostně závislý a péči o jazykovou kulturu má uloženu v základních právních dokumentech, které definují jeho činnost. S tímto vědomím věnuji úrovni jazykové kultury na základě podnětů posluchačů mimořádnou pozornost, o čemž svědčí moje vyjádření zveřejněná na webových stránkách ombudsmana ČRo i úzká spolupráce s Oddělením vzdělávání ČRo. Českému jazyku jako komunikačnímu prostředku i jednomu ze základních znaků moderního českého národa jsem se soustavně profesionálně věnoval jako nakladatelský redaktor a stále se mu věnuji i jako vysokoškolský pedagog. To vše uvádím jen proto, aby bylo zřejmé, že Váš apel na obranu hodnot, jež český jazyk reprezentuje, beru s veškerou vážností a odpovědností.

Protože důvěrně znám jak akademické, tak mediální prostředí, mohu si dovolit srovnání obou těchto prostředí a vyvodit z ní alespoň předběžné závěry. Pro akademické prostředí je typická uměřenost, přesnost formulací, metodologická závaznost. Mediální prostředí se vyznačuje značnou mírou afektivnosti, zkratkovitosti, někdy až tezovitosti – to vše souvisí s apelativním účinkem mluveného či psaného slova určeného "okamžité spotřebě". Barbora Tachecí je výraznou reprezentantkou toho typu publicistiky, která je vymezena výše uvedenými vlastnostmi, a prezentuje je s výrazným subjektivním zaujetím. Tento přístup má své zastánce, ale i odpůrce, což je samozřejmé, a podle mého názoru je osvěžující, když v širokém spektru různorodých novinářských typů má Český rozhlas i takovouto výraznou osobnost. K typu publicistiky, který reprezentuje paní Tachecí, patří jistá provokativnost formulací ve snaze přimět hosty vysílání k otevřené výměně názorů. Je to účinná metoda, ale zároveň riskantní, protože se může stát, že host na nabídnutou hru nepřistoupí. Nicméně zisky jsou, obecně řečeno, vyšší než ztráty, a i proto jsou pořady Barbory Tachecí hojně sledovány, byť reakce na ně nejsou, jak už jsem uvedl, vždy jednotné.

Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že Vámi zmíněnou pasáž je nutno vnímat v širším kontextu. Tím je jednak samotný rozhovor s Janem Sokolem, a jednak celkový vztah Barbory Tachecí k českému jazyku. Jistě se shodneme na tom, že jazyková kultura této moderátorky je na velmi slušné úrovni a že její vyjádření v jiných pořadech nevedou k domněnce, že by pohrdala českou řečí či dokonce českým národem. A pokud jde o samotný rozhovor, platí pro něj to, co jsem uvedl výše. Některá vyjádření Barbory Tachecí se v něm vyznačují jistou mírou afektivnosti, zkratkovitosti, ale pokusil jsem se Vám vysvětlit, že tu jde o metodu, nikoli o prezentování stanovisek moderátorky.

Požádal jsem o vyjádření i samotnou autorku:

Podle mého názoru posluchač vytrhl moji poznámku z kontextu – celý kontext je ten, že pokud by naší řečí byla angličtina, měli bychom všichni nesrovnatelně větší pole působnosti –, což je zřetelné z přepisu inkriminované části rozhovoru. Samostatná poznámka na adresu češtiny, kterou posluchač cituje, je ryze provokativní a jako provokativní ji bezpochyby uznal i pan profesor, když se po této poznámce zasmál. I já jsem se pro jasnost té provokace zasmála. Omlouvám se, jestli to posluchač vnímal jako pohrdání jazykem, rozhodně to tak nebylo zamýšleno a ani to podle mého názoru tak nevyznělo, o čemž svědčí podle mého názoru mj. fakt, že si na tuto pasáž stěžuje jediný posluchač.

Barbora Tachecí, 29. 12. 2016

Buďte si jist, vážený pane Vodičko, že jsem na znevažování češtiny citlivý a nenechal bych takové jednání bez patřičného komentáře, ale v tomto konkrétním případě jsem toho názoru, že jsme spíše svědky vyhraněného publicistického stylu, k němuž patří i jistá razance (provokativnost) vyjádření.

Věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením.

Přeji Vám vše dobré v novém roce a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu