Bulvarizační tendence ve zpravodajství?

Dobrý den,

dostal jsem upomínku pro zaplacení poplatku.

Pominu nedokonalost zákonných ustanovení, podle kterých platím poplatek jako fyzická osoba a současně mám platit poplatek jako fyzická osoba podnikající. Jsem stále jeden člověk a rádio poslouchám jen jedněma ušima. Nemá proto žádnou logiku požadavek, abych platil poplatek 2x nebo dokonce z každého přijímače.

K napsání této stížnosti mne vede vysílání dotěrných reklam - v současné době na kávovary Delongi. ČRo a stanici Radiožurnál mám v práci občas puštěnou proto, že na rozdíl od komerčních stanic tam není tolik reklam. Očekával bych ale, že poplatky na veřejnoprávní media jsou placeny proto, aby se nemusely vysílat žádné reklamy a ve zpravodajství byly důležité a seriózní zprávy. Bohužel ani ve zpravodajství se ČR nevyhne opakovanému vysílání nedůležitých, senzačních a případně nedostatečně ověřených zpráv.

Klasickými příklady jsou zprávy o banálních zraněních fotbalistů či jiných sportovců, nebo dnešní stále opakovaná senzace o práci Marka Dalíka během jeho výkonu trestu. Přitom jen v jednom příspěvku zaznělo, že stejnou nebo podobnou práci prováděli i jiní odsouzení. Nejsem zastáncem Dalíka a nemám čas prověřovat podobné informace, ale velmi mne mrzí, že veřejnoprávní média tímto způsobem rozeštvávají společnost.

Podobně bohužel funguje ČT a nemůžete se pak divit, že i někteří ústavní činitelé navrhují zrušení koncesionářských poplatků. S ČT mám podobné zkušenosti: Vím spolehlivě o jedné reportáži pořadu "Černých ovcí", která byla tendenčně sestříhána tak, že to "obrátilo" skutečný stav věcí, což dokládá současné soudní jednání. Na pořad jsem reagoval krátce po jeho odvysílání na adresu rady pro rozhlasové a tel. vysílání zprávou jako zastupitel poškozené obce. Zprávu jsem odeslal s digitálním podpisem, ale do dnešního dne jsem se nedočkal žádné odpovědi. 

S pozdravem

M. K.

_____________________________________________________________________

Vážený pane inženýre,

Oddělení evidence rozhlasových poplatků ČRo mi předalo Váš dopis. Seznámil jsem se s upomínkou na zaplacení rozhlasového poplatku za rok 2019, která Vám byla adresována jako fyzické osobě podnikající, a konstatuji, že je oprávněná. Pokud s ní nesouhlasíte, prosím, abyste uvedl důvody svého nesouhlasu.

Dovolte, abych se vyjádřil k dvěma dalším bodům Vašeho dopisu.

Máte pravdu, že veřejnoprávní rozhlas je financován z koncesionářského poplatku, nikoli z reklam. Když poslanci schvalovali Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, určili pro celoplošné stanice 3 minuty denního vysílacího času a pro regionální stanice 5 minut denního vysílacího času. Tyto časy nelze převádět z jedné stanice na druhou. Vzhledem k tomu, že ostatním provozovatelům (tedy komerčním rozhlasovým stanicím) zákon určuje pro reklamu až 25 % denního vysílacího času (tzn. 6 hodin), je zřejmé, že zákon je koncipován tak, aby veřejnoprávní rozhlas nijak neomezil ani neohrozil obchodní činnost komerčních mediálních subjektů. Výnos z reklam slouží Českému rozhlasu k financování činností, které bezprostředně nesouvisejí s vysíláním (marketinkové aktivity apod.).

Vaše výhrady k činnosti Zpravodajství Českého rozhlasu mají dvě roviny: tou první je podle Vašeho názoru bulvarizace, tou druhou je rozeštvávání české společnosti. Jsou to vážná obvinění, ale na svůj kritický názor máte plné právo. Obecně vzato, každá zpráva zařazená do vysílání veřejnoprávního rozhlasu musí být ověřena minimálně z dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů, to je jedna z bariér bulvarizačních tendencí, které se opírají často o domněnky a nepodložené informace. Bulvarizace je dále charakterizována zvýšenou mírou afektu, důrazem na celebrity, tedy osobnosti, jejichž význam není v přímé závislosti na jejich společenském přínosu, zjednodušeným slovníkem, povrchností. Bulvární média jsou hojně sledována, ale netěší se velké důvěře. Naopak Český rozhlas, který má podíl na rozhlasovém trhu asi 22-23 %, je opakovaně vyhodnocován jako nejdůvěryhodnější médium v České republice, naposledy podle výzkumu Digital News Report 2019, který zpracovala Oxfordská univerzita. Tím nijak nehájím jednotlivá selhání – například zprávu ověřenou jen u jednoho zdroje, byť obvykle spolehlivého. To je prostě chyba, za tu se ČRo musí omluvit a přijmout taková opatření, aby se neopakovala. Jinak hodnotím zprávu, která může být subjektivně považována za nedůležitou (viz informace o zařazení Marka Dalíka k výkonu trestu). Marek Dalík byl blízkým spolupracovníkem premiéra a jeho potrestání bylo důležitou zprávou o fungujících nezávislých soudech. Od tohoto příběhu se odvíjí i význam informace o způsobu výkonu trestu. Z tohoto důvodu ji nepovažuji za nedůležitou, nespatřuji v ní rysy senzačnosti. Upřímně řečeno, nevím ani, v čem by měl spočívat její potenciál rozeštvávat společnost.

Český rozhlas nemá soukromého vlastníka, v jehož prospěch by pracoval. Jeho povinností je reflektovat realitu v celé šíři názorového spektra – v tom můžete spatřovat ono rozdělování společnosti, ale podle mého názoru je nutné o problémech mluvit a dát při tom prostor různým stranám sporu, jen tak je možno dospět k jejich řešení.

Přeji Vám pěkný víkend a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu