Česká vs. zahraniční hudba

Vážený pane Pokorný,

jsem pravidelným posluchačem Českého rozhlasu, ale jsem velmi zklamán výběrem hudby – zejména Radiožurnálu, přestože má vynikající zpravodajství, ale s písničkami je to úplná hrůza! Nemám nic proti americkým písničkám, ale čeho je moc, toho je příliš. Už se to fakt nedá poslouchat, nevím, zda jsme ještě vůbec Češi. Chtělo by to aspoň trochu obměňovat, ale nedávno jsem zaslechl, že má Radiožurnál vysílat až 80 % amerických písniček! Za co si ten rozhlas platíme? To je fakt síla! Na Dvojce je to trochu lepší, ale také ty ukňourané americké hnusy už slyším stále častěji – kam se podělo tolik hezkých českých písniček?

Na Dvojce se vždy těším na neděli, kdy slyším půl hodiny nějakou českou nebo moravskou národní písničku. A konec. Kam se poděla dechovka? Opereta? Kolik je v rozhlase za rok slyšet písniček z jiných zemí – třeba ruských, španělských, mexických, atd.? Ale i třeba amerických, ale jiných než těch ukňouraných, které je slyšet všechny pořád dokola. Dnes by měl výročí ruský zpěvák Vladimír Vysockij – je hezké, že se to na Dvojce řekne do éteru, ale jeho písničku už nepustíte ani jednu. Místo toho zase jednu ohranou americkou.

Myslím, že jako plátce veřejnoprávního media a jako Čecha, který má rád melodickou hudbu, je mou povinností Vás osobně požádat, abyste na výběr písniček dohlédl a postaral se o to, aby těm, co hudbu posluchačům vybírají, trochu vyměnili konečně šatník a aby se hrálo zejména víc českých a slovenských písniček, kterým navíc všichni rozumí, a byla v hudebním vysílání celkově větší pestrost. Už mě fakt nebaví si vždy po zprávách přeladit.

Vážený pane ombudsmane Pokorný, děkuji Vám za odpověď a zdravím!

Ing. Jan Zima, Turnov

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za kritické poznámky k hudební dramaturgii Radiožurnálu i Dvojky. Vaše kritika se týká jak žánrové unifikace, tak národnosti a jazyka interpretů.

Rozdělil bych tuto problematiku na dva okruhy vycházející z profilace celoplošných stanic Českého rozhlasu. Každá má své specifické poslání a tomu odpovídající cílovou skupinu posluchačů. Obecně je možno konstatovat, že pro proudové vysílání (tedy princip vysílání Radiožurnálu a v některých časových úsecích i Dvojky) se využívá služeb selektoru. Ten vybírá z mnoha set titulů a má například zakázáno opakovat stejnou skladbu nebo stejného interpreta během přesně definované doby atd. Okruh skladeb vhodných pro posluchačský okruh Radiožurnálu je v kompetenci hudebního dramaturga Petra Krále, výběr skladeb pro Dvojku je v kompetenci hudebního dramaturga Dvojky Jiřího Brodského. Oba se problematikou hudebního formátování rozhlasových stanic zabývají mnoho let a patří v této oblasti k uznávaným specialistům.

Zařazování skladeb do paměti selektoru závisí na mnoha přesně definovaných kritériích ve vztahu k cílové posluchačské skupině a jejich vhodnost je ověřována s pomocí sociologicky relevantních výzkumů. Výsledkem je například skutečnost, že písně Karla Gotta prakticky neuslyšíte na stanici Radiožurnál (jeho cílová posluchačská skupina má jiné preference), zatímco na Dvojce jeho hlas zní poměrně často.

Z údajů, které mám k dispozici, vyplývá, že poměr domácí a zahraniční hudební produkce na Dvojce činí 70 % : 30 %, kdežto na Radiožurnálu je poměr opačný – 20 % : 80 %.

Nové vedení Dvojky, inspirováno mimo jiné i názory posluchačů, jež opakovaně tlumočím, již v hudební dramaturgii učinilo řadu pozitivních změn. Posiluje domácí tvorbu, rozšiřuje žánrovou pestrost (ve Výletech s Dvojkou se hrají jen české písničky, byl zaveden nový pořad šansonů atd.). Na dalších úpravách se bude letos pracovat a i Vaše poznámky na tom budou mít svůj podíl. Souhlasím s Vámi, nemělo by se stávat, že připomenutí například slavného Vladimira Vysockého skončí písní ze selektoru. Tuto i další připomínky předám vedení stanice i programové ředitelce Českého rozhlasu.

S přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu