„Český“ rozhlas a zahraniční písně

Vážený pane ombudsmane,

jsem již přímo znechucena, jakou poslechovou hudbu nám dnes předvádí „Český“ rozhlas, který jsme povinni ze zákona platit.

Kde to proboha nyní jsme? Jsme v Anglii? V Americe? Co se stalo, že již téměř zcela zmizely stovky populárních skladeb posledních sedmdesáti let? Kam zmizely tyto skladby, které posluchače vždy pohladily po duši a dodaly mu lepší náladu? Kam zmizeli vynikající čeští interpreti? Vynikající textaři i překladatelé zahraničních populárních skladeb? Kde to proboha dnes jsme? V Evropě? Kolik českých písní je asi vysíláno v západní Evropě či v Americe, ke které se nyní až nekriticky s úctou v médiích vzhlíží? Kam mizí hudební čeština z „českého“ rozhlasu? Proč se vysílají skladby hudebně podřadné či pouze v cizí řeči interpretované? Kam zmizely v „českém“ rozhlase skladby, které mají kvalitní text i melodii? I zahraniční, které byly již před lety do češtiny přetextované a našimi vynikajícími interprety nahrané?

Máme se již začít za Český jazyk stydět? Národní obrozenci i následující ještě vlastenecké generace se musejí dnes v hrobě obracet. Je pravdou, že na posluchače a jejich vkus nemusíte brát žádný ohled, protože poplatky máte ze zákona zajištěny. Ale je velice smutné, že dnes, když si chce posluchač poslechnout opravdu české, nebo česky zpívané zahraniční skladby, které zde již dávno v češtině zdomácněly, musí si zapnout regionální stanice.

S pozdravem

Alena Novotná

Vážená paní Novotná,

děkuji Vám za dopis kritizující hudební dramaturgii stanic Českého rozhlasu. Dovolte, abych Vám přístup vedení jednotlivých stanic k zahraniční a české hudební produkci vysvětlil.

Každá stanice Českého rozhlasu je zacílena na konkrétní posluchačskou skupinu. Ty se liší věkem a také třeba tím, jakou hudbu preferují. Právě to musí hudební dramaturg dané stanice vzít v úvahu.

V podmínkách Českého rozhlasu to znamená, že Radiožurnál má cílovou skupinu spíše mezi muži ve věku do 45 let, kteří jej poslouchají často v autě nebo při jiných činnostech. Mají rádi spíš světové hity. Tomu odpovídá modelování hudebního doprovodu: zahraniční produkce zde tvoří až 80 procent. S angličtinou se na této stanici tedy setkáte velmi často. Fakt, že to je nejposlouchanější stanice Českého rozhlasu, vypovídá o tom, že jeho hudební dramaturgie má svou logiku a oceňuje ji opravdu hodně lidí.

Naproti tomu Dvojka je určena posluchačům nad 45 let věku, kteří mají již klidnější životní rytmus a dávají přednost české hudební tvorbě, ovšem nezavrhují ani kvalitní zahraniční produkci hranou v rozumné míře. Česká hudba proto tvoří na Dvojce 70 procent hudební plochy, zahraniční tvorba má podobu například i speciálních pořadů věnovaných šansonům, country nebo muzikálovým melodiím. Angličtina v písničkách na Dvojce zní poměrně málo a navíc je zde doprovázena i francouzštinou, italštinou a dalšími jazyky.

Regionální stanice Českého rozhlasu pak jsou orientovány na českou hudbu ještě výrazněji, a to v poměru 80 : 20 procentům ve prospěch české produkce.

Další stanice, jako je Rádio Junior nebo Vltava, jsou hodně specifické (dětské pořady, respektive vážná hudba a jazz), proto je ponechám stranou.

Vaše kritika je velmi ostrá, znamená to, že patrně vychází z poslechu Radiožurnálu. Pokud Vám mohu radit, přelaďte si na Dvojku anebo na středočeskou stanici Český rozhlas Region. Věřím, že budete mít podstatně méně příčin k nespokojenosti.

S pozdravem a přáním pěkných posluchačských zážitků

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu