David Hertl

„Když jsem vystoupil 20. května 1945 na Václavském náměstí z autobusu Červeného kříže, který vezl domů osvobozené vězně z Buchenwaldu, neměl jsem kam jít.“

V kalendáři byl čtvrtek 1. srpna 1974. Noviny, rozhlas i televize měly jediné hlavní téma: žně. Týdeník Jiskra Rychnovska ale otiskl jeden kreslený vtip.

Kdo ta léta nezažil, těžko uvěří, nakolik komunistická strana prostupovala v 70. a 80. letech prakticky celým veřejným prostorem.

První měsíce roku 1990 byly nabité událostmi, na které se už zapomnělo. Patří k nim i sebevražda politika Viliama Šalgoviče – muže, který pomohl Sovětům během okupace 1968.

Byla cesta Gustáva Husáka do nejvyšších pater československé politiky po srpnu 1968 přímá? Do určité míry ano. Měl podporu Moskvy. A to podporu velmi delikátní.

„Za jediný den nadělali Rusové v Praze víc škody než Němci za celých šest let, co tu byli,“ řekl 21. srpna 1968 dopoledne jakýsi muž v Praze americkému novináři. 

1. květen 1951 byl čtvrtým „1. Májem“ slaveným v Československu v režii komunistické strany. Masové průvody, v nich stovky hesel o míru a šťastné budoucnosti. 

„Vojenská okupace Československa je důsledkem dohody mezi USA a SSSR,“ hlásil 26. srpna 1968 záhřebský rozhlas.

Léto roku 1968 přineslo v Československu nebývalý závan svobody do sdělovacích prostředků. Otevřeně se psalo zejména o chybách uplynulých dvaceti let. 

Městečko Postoloprty se po konci 2. světové války stalo dějištěm jednoho z největších případů násilností proti německému civilnímu obyvatelstvu.