Diskuse o registrovaném partnerství
Povinností Českého rozhlasu je podle Kodexu ČRo vytvářet prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu.
Vážený pane doktore,
v sobotu 7. 1. večer jsem s hrůzou poslouchal diskusi o registrovaném partnerství s účastí politiků Dienstbiera, Horákové a Šojdrové.
Zatímco paní Šojdrová vykazuje zdravý rozum, zbývající dva jsou – mírně řečeno – pomatení. Taková je ovšem celá dnešní doba. Každý by měl vědět, že člověk se rodí s archetypy, mezi něž patří Otec a Matka. Pojem „stejnopohlavní rodiče“ je hrůzostrašný.
Měli bychom se držet své biologické podstaty, nevymýšlet pitomoučké ideologie, nazývat věci pravými jmény. A neměli bychom jako bolševici nebo nacionální socialisti vytvářet „nového člověka“. Na prahu nového roku mám pocit, že těch ideologií už je dost.
Nevím, zda jste ten pravý, komu psát takovéto komentáře. Lézt do tzv. sociálních sítí se mi nechce.
S pozdravem
Ing. Václav Bartoš, Praha
Vážený pane inženýre,
děkuji Vám za podnět týkající se vysílání publicistického pořadu Českého rozhlasu. Uvědomuji si, že je obtížné odhlédnout od konkrétního tématu, které může být pro některé posluchače velmi citlivé, ať už se jedná o registrované partnerství, nebo třeba léčivé účinky konopí a podobně. Každý máme okruh témat, která pokládáme ve svém vlastním hodnotovém žebříčku za znak stability, a jejich relativizaci neseme nelibě. Já nejsem výjimkou – mohl bych jmenovat například diskuse nad některými tématy z české i světové historie. Ale rád bych, abychom se dokázali povznést nad konkrétnosti a podívali se na publicistiku Českého rozhlasu očima těch, kdo připravili zákonný rámec pro činnost Českého rozhlasu.
Povinností Českého rozhlasu je podle Kodexu ČRo vytvářet prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Takovou otázkou registrované partnerství bezpochyby je. Chybou Českého rozhlasu tedy nebylo, že takovému tématu věnoval ve svém publicistickém pořadu pozornost. Chybou by bylo, kdyby v takovém pořadu neumožnil střet názorů na tuto problematiku a nezajistil, aby různé hlasy měly prostor k vyjádření. Nelze z veřejného prostoru předem vylučovat témata, k nimž jedinec nebo společenská skupina zaujímá negativní postoj například kvůli hodnotám, které ve svém životě zastává. Je ale třeba, jak jsem napsal, dbát na to, aby k nim proběhla diskuse, v níž se střetnou názory z různých stran. Z Vašeho dopisu plyne, že taková situace nenastala, tedy že v debatě vystoupili odpůrci i zastánci konceptu registrovaného partnerství. V tom případě Český rozhlas dostál své povinnosti, již mu ukládají zákonné normy.
Váš názor v jistém ohledu sdílím. Jsem stejně jako Vy odpůrce ideologických konstrukcí, vede mne k tomu studium historie. Nicméně na druhou stranu jsem přesvědčen, že jsme povinni ctít identitu a integritu každého člověka a měli bychom každému jedinci vytvořit podmínky pro to, aby mohl prožít plnohodnotný život. Včetně osob s homosexuální orientací. Ovšem jsem toho názoru, že pokud by toto společenské uznání hodnoty a právní ochrany každého jedince mělo přerůst v ideologickou konstrukci (a je lhostejné, jestli v ní ústřední roli hraje dělnická třída, odbory, ženy, homosexuálové či jinak vymezená skupina občanů), může to způsobit víc škody než užitku. A tady se vracím k úloze veřejnoprávního média, jež tím, že poskytuje prostor pro diskusi všech relevantních stran, brání ideologizaci problému, jeho eskalaci, a mělo by tak v důsledku sloužit jako účinný prostředek snížení společenského napětí a k racionálnímu řešení daných problémů.
Váš dopis i svou odpověď předávám vedení Českého rozhlasu Plus. Zároveň je umístím na svou webovou stránku a je věcí čtenářů a posluchačů, zda budou mít potřebu na ně zareagovat.
Přeji Vám v novém roce vše dobré a srdečně Vás zdravím.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
