Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Z našich produktů opravdu nevzniká odpad, tvrdí podnikatel Kůs
V Hovorech podnikatel v módním průmyslu Martin Kůs popisuje firemní přístup k udržitelnosti.
-
Žijeme ve společnosti s obrovskou věkovou segregací, tvrdí socioložka
„Už od 60. let používáme model tří krabic, podle kterého se chováme, jako kdybychom měli život rozdělený do tří ucelených celků,“ říká socioložka Lenka Novotná.
-
Rodičovství je zrcadlo nastavené sobě samému, říká jáhen Miencil, který vychovává adoptované dítě
Se svým partnerem vychovává adoptované dítě, které první roky prožilo v dětském domově. Jaké cesty jej zavedly do Starokatolické církve, kde dnes působí na pozici jáhna?
-
Mladé generaci nějaké normalizační seriály už opravdu nic moc neříkají, myslí si historik
„Asi k hodnocení totalitních seriálů opravdu potřebujeme delší odstup,“ myslí si Petr Fischer, komentátor, publicista a scénárista.
-
Vzbuzujete u někoho strach? Měli byste se léčit, nabádá Petr z Ligy otevřených mužů
Násilí má různé podoby. „Už jen pojmenovat, co to to násilí je, je složité,“ říká donedávna ředitel Ligy otevřených mužů Josef Petr.
-
Papež František se stává lidem nesrozumitelný
Papež František je nejen globální ikonou, ale tak je faktickým hráčem na celosvětové politické scéně, a to nejen jako hlava státu Vatikán.
-
Žena knězem? Už to je možné i u nás, jsem toho důkazem, říká presbyterka Bártová
Může mít i u nás žena autentické kněžské povolání? „Samozřejmě, že může, ale je otázkou, nakolik si ženy něco takového jsou schopny připustit,“ říká Darina Bártová.
-
Navenek byl vtipný, drama měl v duši, popisuje Tomáš Kraus svého tátu
Jaké je pečovat o literární odkaz přeživších holocaustu popisuje už ve třetí knize povídek svého otce ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus.
-
Advokát: Istanbulská dohoda neohrožuje tradiční rodinu, pokud za tradici nepovažujeme domácí násilí
Proč unijní dokument zvaný Istanbulská úmluva dráždí českou veřejnost a proč nebyl dosud ratifikován? Debatují expertka Kristina Koldinská a advokát Daniel Bartoň.
-
Rituál se slibem dělají lidé i bez svatby. Asi chtějí svobodu a je to moderní, hodnotí psycholožka
„Také prožívám tuto naději, že lidé budou stále více objevovat hodnotu svatebního obřadu, že si mohou říci před svědky to své ano,“ říká arciopat Siostrzonek.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- …
- následující ›
- poslední »