Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Kravín na konci pekla vám vyrazí dech. Věnováno: kravám 166, 168, 237, 152...
Jaký je skutečný život „kraviček“, které najdete na mléčných výrobcích, kde se radostně pasou na louce? Jejich skutečný životní úděl snad ani nemůže být víc vzdálený.
-
Žádná bomba není dost velká na to, aby zarazila všechny války, říká diplomat Řehák
O vývoji atomové bomby a jejím „otci“ právě běží v kinech film Oppenheimer. V něm zazní otázka, zda je ta bomba dost velká na to, aby zarazila všechny války.
-
Mám dvě děti a abych mentálně neupadla, vystudovala jsem práva, říká kancléřka arcibiskupství
Kancléřka pražského arcibiskupství Marie Kolářová je také advokátkou metropolitního církevního soudu a ženou, která vnímá svět v jeho komplexnosti.
-
Čím je atraktivní a specifické spojení charitativních počinů se sportovními aktivitami?
Jaký druh lidí – nadšenců s otevřeným srdcem se kolem sportovních charitativních a benefičních akcí soustřeďuje?
-
Bůh, idoly a ikony. Proč mají lidé potřebu vztahovat se k něčemu, co je přesahuje?
Debata Vertikály se zamyslí nad tím, proč lidé hledají Boha nebo různé idoly a ikony. Moderuje Eva Hůlková. (repríza)
-
Hudba si mne prostě našla, říká zpěvačka Martina Červená
„Strašně jsem chtěla hrát na klavír už jako malinká, ale nástroj jsem spíš začala nemít ráda,“ popisuje Martina Červená.
-
U lidí sázím na jejich energii, prozrazuje šéf rozvojové spolupráce Charity ČR
„To, co považuji za nejdůležitější, je přirozená praktičnost a široký záběr, flexibilita a schopnost u práce přemýšlet,“ říká o svém týmu Jiří Škvor.
-
Péče o bezový sad se rovná péči o vinici, říká bezová farmářka
Všichni víme, jak jsou květy bezu černého lehoučké až éterické. „Jen loni jsme sesbírali asi tunu, možná spíš 650 kilogramů květů,“ říká Renata Vondráková, bezová farmářka.
-
Historička: Příchod Cyrila a Metoděje byl i politický akt. Přispěl ke konsolidaci Velkomoravské říše
Tyto historické postavy s velkým duchovním přesahem znají všichni od školních lavic. Měli v sobě moudrost, velkou lásku a otevřenou náruč, popisuje biskup.
-
U mladých rodin vnímáme velký hlad po hodnotovém vzdělávání, shodují se ředitelé církevních škol
Škola základ života. To platí už od antiky přes Komenského a Marii Terezii až po současnost. S Vertikálou si připomeneme, že konec školního roku je doslova za dveřmi.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »