Halík ne, Hybš ano

Dobrý den.

Poslouchal jsem dnes Vaše vystoupení po šestnácté hodině na Dvojce (28. 12. 2016) a zjistil jsem, jak velmi se obrátil Váš náhled na odpovědi posluchačů. Zkrátka koho chleba jíš, toho atd. atd.

Mám však dva pro mne zásadní dotazy, jelikož jsem již senior a věřte, že dlouholetý posluchač Dvojky, pak mi také záleží jednak na schématu vysílání a hlavně, kdo je na vysílacím pracovišti. Velmi se mne dotklo dne 21. 12. od 8.30 hod. vystoupení prof. Halíka, které velmi hraničilo s urážející demagogií hlavy státu. Tématem byla i poznámka prezidenta Zemana o spících buňkách, které se mnozí "odborníci" vysmívali a označovali za strašení občanů – a co dnes tito odborníci říkají a hlavně prosazují. Uvedenou skutečnost prof. Halík jakoby přešel a raději se věnoval až urážlivým komentářům. Průvodkyni pořadu to bylo trapné, avšak nedal se zastavit, zloba byla silnější. Doporučuji Vám, přehrajte si uvedenou půlhodinu. To není o vyjádření svobodného slova nebo vlastního názoru, to je o slušnosti, zvláště z úst duchovního. Druhý dotaz se týká nedělního pořadu od 12 hod., který uváděl dirigent Hybš. Uvedený pořad je myslím určený hlavně pro starší generaci – jak vždy zdůrazňujete jak Vy, tak i celé vysílání Dvojky – proto vůbec nechápu, proč jej údajně vedení Českého rozhlasu vyřadilo z programu. Vždyť vysílal české zpěváky s převážně českými skladbami. Proboha, jací „odborníci“ toto stanovují, to neznají zásady vysílání Dvojky???

Dalo by se ještě dlouho psát o denním schématu nebo o některých vysílajících, zvláště o těch protekčních, a s lítostí vzpomínat na občasné relace nejstaršího žijícího redaktora, který svými vystoupeními vždy lidem otevíral oči a nepodléhal autocenzuře, kterou kdysi prožil.

Velmi se těším na Vaši odpověď na moje poznámky a doufám, že nebudou ve znamení odpovědí z dnešního odpoledne.

Děkuji za odpověď

Mašek, Třebíč

Vážený pane Mašku,

děkuji Vám za dopis, vážím si i Vaší poznámky k mé vlastní práci, protože zpětná vazba je velmi důležitá i pro mne osobně. Přijímám desítky kritických podnětů směřujících na práci rozhlasových tvůrců, ale dopisy, jako je právě ten Váš, mne vedou k zamyšlení i nad vlastní prací. Budu rád, když mi napíšete, v čem jsem změnil od svého nástupu náhled na posluchačské ohlasy. Pozice ombudsmana Českého rozhlasu je nová jak ve vztahu k veřejnosti, tak ve vztahu k rozhlasovým pracovníkům, proto přivítám každou konkrétní připomínku. To nejtěžší na mé práci je pocit jisté izolace: posluchači mne často považují za součást rozhlasového prostředí, a rozhlasáci mne považují za součást kriticky naladěné posluchačské veřejnosti. Osobně se snažím o maximální objektivitu, o snahu vystupovat korektně vůči oběma těmto světům, na jejichž hranici se nacházím. Z této korektnosti mohou pramenit i domněnky o tom, že nadržuji jedné nebo druhé straně, ale snažím se, aby tomu tak nebylo.

Co se týče pořadu Jak to vidí, každý z posluchačů má své osobní priority. Podle mého názoru by výběr hostů měl zahrnovat co nejširší názorové spektrum, a samozřejmě při vědomí toho, že žádný výběr není dokonalý, mám z různorodosti zvaných hostů dobrý pocit: od Ilony Švihlíkové k Tomáši Halíkovi, abych jmenoval jen dvě výrazné individuality. Chápu, že se Vás některé jeho závěry dotkly, ale před několika dny mi napsal jiný posluchač ostrou kritiku názorů Ivana Hoffmana, který vystupuje často s opačnými názory než Tomáš Halík, s tím, že by Český rozhlas neměl dovolit šíření takových názorů. Problém ale není v jednotlivých názorech, takovouto mnohost, ba protikladnost názorů veřejnoprávnímu médiu ukládá zákon o Českém rozhlasu. Věřte, že bych občas rád napsal sám sobě, když ve vysílání některé ze stanic Českého rozhlasu slyším stanoviska, která mně osobně připadají nesprávná a jejichž představitele bych rozhodně nevolil. Ale právě ta stanoviska zase jiným posluchačům připadají žádoucí a správná. Není prostě možné, aby názory všech hostů vyhovovaly mému osobnímu přesvědčení a hodnotové orientaci, a stejně tak to nelze čekat u žádného dalšího posluchače. Ale právě v tomto střetávání různých názorů tkví nenahraditelnost média veřejné služby.

Váš dopis předávám jako podnět dramaturgii pořadu Jak to vidí.

Nedělní pořad připravovaný Václavem Hybšem jsem rád poslouchal a také jsem to panu Hybšovi při našem setkání řekl. Když mě šéfredaktor Dvojky seznamoval se změnami připravovanými na letošní rok, vyjádřil jsem pochybnost, zda nahrazení tohoto pořadu výběrem muzikálových melodií je v daném čase ideální volba, ale ze statutu ombudsmana vyplývá, že nemá přímou pravomoc měnit programová rozhodnutí. Co mohu a co také učiním, je seznámit vedení stanice i programovou ředitelku Českého rozhlasu s názory posluchačů. V minulých měsících se i s mým přispěním podařilo učinit některé programové změny, a není důvodu, proč bych stejně neměl postupovat i v budoucnu.

Přeji Vám v novém roce vše dobré a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu