Hodnocení vysílání ČRo

Vážený pane doktore,

dovoluji si předložit několik úvah o vysílání a práci ČRo, jehož jsem dlouhá léta pozorným posluchačem a který považuji za velmi významný komunikační nástroj. Kvalita činnosti ČRo mě tedy nemůže nechat netečným.

Důležité je, jak vypadá struktura vysílání ve všech možných ohledech (informace, sociologie, kvalita, zpravodajská úroveň…). Druhým, avšak neméně důležitým kritériem je kvalita provedení a zpracování.

Nejsem odborníkem na programovou strukturu, jen mohu říci "líbí – nelíbí". Z mnou sledovaných stanic řadím stanice takto (od nejlepší): Dvojka, Vltava, Plus nebo Z, Regina a Radiožurnál. Posledně jmenovaná stanice má jistě nejlepší zpravodajství, což zřejmě vyplývá z vnitřních priorit a rozpočtových hranic ČRo. Do toho ale nelze zařadit publicistiku všeho druhu. Při hodnocení kvality (jazyk, přednes, hudební dramaturgie) je tato stanice zřetelně nejhorší ze jmenovaných.

V publicistice a komentovaných zprávách k tomu přistupuje neprofesionální přístup redaktorů. Již bylo na mnohých místech zmíněno, že u redaktorů (povětšinou spíše redaktorek) položit smysluplnou otázku a počkat si na celou odpověď je nad jejich síly. Položí otázku tak špatně, že se musí korigovat tím, že skočí odpovídajícímu do řeči, aby otázku opravily. Je to nedostatkem přípravy, nebo špatným vzděláním? Jaký je kvalifikační předpoklad pro takovou funkci?

Samostatnou otázkou je kvalita jazyka. Jsou země, kde je veřejnoprávní rozhlas (a samozřejmě televize) normou spisovného jazyka, i v dynamice jeho vývoje. Zprávaři, až na výjimky, tento předpoklad naplňují, moderátoři a komentátoři téměř nikdy. Obecná čeština a především gramatické chyby sem rozhodně nesmějí zabloudit, i kdyby byl stres vysílání jakkoliv silný. Nevím, zda ještě existuje funkce inspektora vysílání a jaká je zpětná vazba mezi vysíláním a řízením. Ale rozhodně má rozhlas v tomto ohledu velký dluh.

Technická kvalita vysílání má některá ošidná místa, která mohou v záplavě mobilních telefonů a autorádií uniknout pozornosti. Ale Vltava se poslouchá na kvalitních zařízeních, to jistě vedení této stanice chápe. Ale zaznamenal jsem, že ve vysílání velmi významného koncertu (vážné hudby), zřejmě z gramofonové desky, byla slyšet řada zvukových vad (lupání a šum), přitom šlo o desku relativně novou (toto desetiletí). Existují nástroje, s jejichž pomocí lze tyto vady odstranit a vysílat světového umělce bez takových zkreslení. Ano, musí si tu desku někdo nejprve poslechnout a zajistit opravu, což je práce v rozsahu 2–3 hodin na jedno LP. A přitom se zachová analogový signál. Tenkrát jsem měl chuť rozhlasu tuto korekční službu nabídnout, pokud stanici Vltava na to nezbývá vlastní čas. Ale to jsou asi mimořádné jevy, kterých není mnoho, proto stále hodnotím Vltavu velmi vysoko.

Hlavním problémem je opravdu kvalita publicistiky. Lze si jen přát, aby všichni byli na úrovni jako pánové Kroc nebo Pokorný. Nebylo by možné zajistit jazykovou a rétorickou přípravu, pochopitelně pro ty, kteří to zjevně potřebují? Navíc předpokládám u takových pracovníků novinářské vzdělání, které jistě zahrnuje i komunikační schopnosti a pravidla (například, že nejdůležitější je umět naslouchat, pak je vlastní mluvení daleko snadnější…).

Děkuji.

Ing. Ilja Hron, CSc.

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za řadu konkrétních připomínek k vysílání Českého rozhlasu. Na většinu z Vašich otázek není jednoznačná odpověď, jsou to spíše, jak sám v úvodu svého dopisu píšete, úvahy, podněty k zamyšlení a pro inspiraci. Dovolte mi tedy, abych k nim takto přistoupil a pokusil se Vám vysvětlit mé stanovisko k nim.

V současném Českém rozhlase připravuje Zpravodajství ČRo obsah zpravodajských relací pro stanice ČRo Plus a Radiožurnál, jsou to v tomto ohledu "spojité nádoby". Každá stanice samozřejmě k přípravě zpravodajských relací přistupuje podle vlastního zadání podmíněného cílovou skupinou posluchačů, jejími požadavky, životním rytmem a dalšími faktory. Je dobře, že jste si v nabídce stanic Českého rozhlasu vybral tu, jež Vám z hlediska struktury a délky zpravodajské relace nejvíce vyhovuje.

Nemohu však souhlasit s obecným označením přístupu redaktorů Radiožurnálu jako neprofesionálního. Stejně jako mnoho dalších posluchačů mám v jednotlivých případech pocit, že by moderátor měl zvolit jiné pořadí nebo jinou formulaci svých otázek, že by měl trvat na odpovědi svého hosta nebo že by měl naopak přejít k dalšímu tématu, neboť to stávající se vyčerpalo, a podobně. Ovšem je to můj pohled ovlivněný mou povahou, životními zkušenostmi, politickými preferencemi a mnoha dalšími věcmi. Jsem si zároveň jist, že jiní posluchači, sledující tentýž pořad, jej ze svého úhlu pohledu považují za bezproblémový. Hodnocení výkonu moderátora je tedy často ovlivněno mnoha subjektivními okolnostmi, a aby debata o úrovni moderátorů měla smysl, je třeba uvést vždy konkrétní příčinu kritiky. Předpokladů pro pozici moderátora je celá řada: dosažené vzdělání, předchozí zkušenosti v daném oboru, formulační schopnosti atd. Vždy záleží na souhře všech faktorů, zde nelze postupovat mechanicky podle předem dané tabulky. Proto se na takovou otázku těžko odpovídá zcela jednoznačně.

Část Vašeho dopisu se týká jazykové úrovně. Za studií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity jsem získal informaci, že za první republiky byla mluva hlasatelů pražské redakce Radiojournalu a herců pražského Národního divadla ze scény považována za ortoepickou normu, tedy závazný vzor výslovnosti, intonace, tempa a rytmu řeči. Dnes, pokud je mi známo, není ortoepická norma takto vymezena. Pokud máte informace o zemích, v nichž tento úzus je i v dnešní době kodifikován, budu Vám za ně vděčný. Jsem toho názoru, že by bylo užitečné, kdyby se podařilo podobné pravidlo obnovit.

Můj názor na užití obecné češtiny, respektive jejich prvků, není tak vyhraněný jako Váš. Jsem přesvědčen, že do vysílání veřejnoprávního rozhlasu by neměla mít přístup hovorová čeština, pokud její užití není racionálně zdůvodněno (umělecké záměry, vědomá stylizace, nemožnost opravit hosta vysílání například v přímém přenosu reportáže a podobně). Ovšem český jazyk vedle hovorové a spisovné vrstvy disponuje právě ještě vrstvou češtiny obecné, jejíž užití v běžné komunikaci je přípustné – a v některých programových formátech má své místo, zvláště tam, kde by striktní dodržování všech norem spisovného jazyka mohlo působit neústrojně (některé druhy rozhovorů a podobně).

Podle mých informací na vysílacích pracovištích inspektoři vysílání již nepůsobí. Zpětná vazba není systematická, ale bývá vyvolána reakcemi posluchačů či kolegů na pracovišti. Nad trvalým zlepšováním úrovně vyjadřování rozhlasových profesionálů dbá Oddělení vzdělávání, které pro ně připravuje kurzy a jiné vzdělávací programy. Souhlasím s Vámi, že v tomto ohledu je stále co zlepšovat. Jazykovou úroveň považuji za důležitou hodnototvornou kategorii, jež spoludefinuje význam Českého rozhlasu pro naši společnost.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu