Hranice komerčních sdělení
Pokud bychom měli považovat zmínky o pracovních vztazích za komerční sdělení, museli bychom obdobně nahlížet na rozsáhlou oblast publicistiky.
Dobrý den,
rád bych tímto reagoval na dnešní pořad Úžasné životy (ČRo 2 od 8.00), který měl být údajně pořadem o Haně Maciuchové, ve skutečnosti byl agitačním úvodníkem TV Nova a jejího pořadu Ulice.
A není to poprvé, co ve Vašem vysílání slyším ne skrytou, ale naprosto otevřenou reklamu na TV Nova a její zjevně úpadkové, kulturně ubohé seriály (viz páteční dotaz, který hledáme rok - polední vysílání - a to podle toho, že ten rok byl odvysílán první díl seriálu Ordinace v růžové zahradě, jak kdyby nic důležitějšího snad ani nebylo).
Já tyhle seriály nesleduji, neznám je, nic mi neříkají a hlavně - nemám pocit, že bych o něco přišel. Proto jsem také nemohl vědět, že v nich hrála pí Hana Maciuchová.
Té to za zlé nemám, byla to herečka a nějak se musela živit. Asi jako právník zastupuje každého klienta, ne jen ty, co mu jsou sympatičtí, lékař léčí každého pacienta, ne jen ty, ke kterým chová osobní náklonnost, apod.
Ovšem vnucovat tímto nechutným způsobem vkus kulturní spodiny lidem, kteří se právě z těchto důvodů na podobné úpadkoviny nedívají, obvykle také proto, že dělají něco podstatně důležitějšího, mi přijde jednak nefér vůči Vašim posluchačům, jednak přímo v rozporu se základními pravidly Vašeho vysílání, především s tím o zákazu reklamy, a to i skryté, natož pak otevřené - na cokoliv.
O komerční úpadkové televizi ani nemluvě.
Podobnými pořady jen degradujete Vaše, jindy slušně znějící vysílání, a ve Vašich - řekl bych - kmenových - posluchačích vyvoláváte pocit, že nejsou jaksi IN, když tyhle voloviny neznají a nezajímají se o ně.
Byl bych rád, aby otevřená reklama na úpadkovou komerční stanici a její ještě úpadkovější seriály z Vašeho vysílání jednou provždy vymizely.
S pozdravem
J. F.
______________________________________________________________________
Vážený pane,
děkuji Vám za kritický komentář pořadu z cyklu Úžasné životy. Jsem toho názoru, že smyslem pořadu bylo postihnout zrod a vývoj přátelského vztahu dvou hereckých osobností. To, že se shodou náhod setkaly při práci pro jednu ze soukromých televizních stanic, není v daném kontextu podstatné. Pokud bychom měli považovat zmínky o okolnostech jejich seznámení a pracovních vztazích za komerční sdělení, museli bychom obdobně nahlížet na rozsáhlou oblast publicistiky, v níž se formou kritických reflexí nebo jiných žánrů (např. rozhovorů) upozorňuje na jevy v kulturním, společenském a mediálním prostoru. Tento typ námitek jsem opakovaně konzultoval s právníky a mohu konstatovat, že se na taková sdělení nepohlíží jako na reklamu. Stejně tak není reklamou (Český rozhlas si ji neobjednává ani za ni neplatí), když respondenti v jiných médiích zmíní, že pro něj pracovali, že v něm slyšeli určitý příspěvek, a podobně. Spojení mezi vzpomínkami Martina Hoffmanna, Českým rozhlasem a televizí Nova je podle mého názoru dáno logikou příběhu přátelství dvou herců, nikoli komerčními zájmy. Takovým spojením není možno se vyhnout a ani to nepovažuji za bezpodmínečně nutné. Vyvozovat ze zmínek o jiných médiích pokleslost veřejnoprávního rozhlasu či dokonce jeho záměr, řečeno Vašimi slovy, „vnucovat nechutným způsobem vkus kulturní spodiny lidem, kteří se na podobné úpadkoviny nedívají“, nepovažuji za racionální závěr.
Samozřejmě ovšem plně respektuji Vaše hodnotová kritéria a vidění světa.
S pozdravem
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
