Mezinárodní organizace mediálních ombudsmanů slaví 40. výročí svého založení
Úřady mediálních ombudsmanů představují kulminaci dlouhého vývoje vztahů mezi veřejností a medii.
Sdělovací prostředky vždy usilovaly o to, aby byly odpovědné vůči veřejnosti, které slouží. Už v 19. století se začaly kodifikovat a zveřejňovat redakční standardy týkající se přesnosti, nestrannosti a dalších etických zásad. V téže době se na stránkách novin poprvé objevovaly rubriky věnované dopisům čtenářů a reakcím na ně.
Na začátku 20. století, který byl v oblasti tisku charakteristický rozšířením bulvárních tiskovin a eticky kontroverzních novinářských postupů, poptávka po důslednější zpětné vazbě stoupala a vyústila ve zřízení prvních předchůdců dnešních mediálních ombudsmanů. V roce 1913 americký deník New York Times zavedl specializovaný útvar pro zaznamenávání posluchačských podnětů nazvaný Bureau of Accuracy and Fair Play, o tři roky později zřídila švédská vláda Komisi pro čestnou žurnalistiku, sloužící jako prostředník mezi veřejností a tiskem. Primát v podobě zřízení první pozice mediálního ombudsmana však náleží Japonsku, kde tento úřad ustavily v roce 1938 noviny Yomiuri Shimbun.
Dalších téměř třicet trvalo, než se japonský vzor rozhodly následovat západní mediální organizace. V roce 1967 se prvním mediálním ombudsmanem ve Spojených státech stal renomovaný novinář John Herchenroeder, kterého do této funkce obsadily noviny Louisville Times a Courier-Journal. V následujících letech své vlastní ombudsmany jmenovaly další prestižní americké noviny a jejich počet brzy přesáhl tři desítky.
Rostoucí počet mediální ombudsmanů nevyhnutelně vyvolal poptávku po vzájemné výměně zkušeností a sdílení myšlenek a poznatků. Tu měla zajistit zastřešující organizace. Na konci sedmdesátých let dal impulz k jejímu založení kanadský mediální ombudsman John Brown. Jeho myšlenka se setkala s příznivým ohlasem a roku 1980 byla založena Mezinárodní organizace mediálních ombudsmanů (The Organization of News Ombudsmen and Standards Editors, ONO).
ONO v současnosti sdružuje více než pět desítek mediálních ombudsmanů z pěti kontinentů včetně ombudsmana Českého rozhlasu. Jejich poslání zůstává přes všechny změny, které za posledních čtyřicet let ovlivnily práci novinářů, stejné – být prostředníkem mezi médiem a jeho diváky, čtenáři a posluchači, vyhodnocovat jejich podněty, usilovat o nápravu v případech oprávněné kritiky a přispívat k rozvoji mediální gramotnosti veřejnosti.
Milan Pokorný
