Jak to bylo s Jaroslavem Haškem

Vážený pane generální řediteli,

domníval jsem se, že český rozhlas má etický kodex a zejména, že ho dodržuje, ovšem pořad o panu Jaroslavu Haškovi v cyklu Toulky první republikou mne vyvedl z omylu a že rozhlas pod Vaším vedením velmi upadá obsahově i prezentací. Schválně si poslechněte kterýkoliv díl cyklu Toulky českou minulostí, kvalitní zajímavý, poučný výborný přednes. Máte i starší posluchače. A co mi vadí na uvedeném pořadu? Snad Vám nemusím napovídat, že jde o spekulace s údajnou Haškovou homosexualitou. Toto v pořadu nemělo, co dělat, nehledě na to, že pokud byl pan Hašek opatrný ve styku s prostitutkami, ukazuje to, že byl zodpovědný. Nevím, nebyl jsem u toho, ale autoři pořadu též ne. Co však vím a snad to víte i Vy, že pan Hašek byl velmi statečný, protože když legionář padl do rukou R-U armádě, nebyl to zajatec, ale vlastizrádce a toho čekala smrt. Stejně tak i rudoarmějci, který padl do ruky nejen bílým, ale i asi našim legiím (i když tam se uvádí, že popravovali jen "rudé" Němce a Maďary a asi i Rusy). Takže, pane generální řediteli, NKÚ by se rozhodně měl podívat na to, jak zacházíte s penězi, které nejsou vaše. A poplatky jsou ve skutečnosti daň a u lidí, kteří platí v domácnosti a mají třeba chytrý telefon, tak za ty platí i zaměstnavatel, takže jde ve skutečnosti o dvojí zdanění.

P. D.

___________________________________________________________________

Vážený pane,

Kancelář generálního ředitele Českého rozhlasu mi předala Váš dopis. Děkuji Vám za něj. Jsem rád, že Toulky českou minulostí a patrně i nový cyklus Toulky první republikou považujete za kvalitní a poučný. Jsem stejného názoru. Autor rozhlasové podoby Toulek českou minulostí Josef Veselý i režisér Jaromír Ostrý byli po zásluze uvedeni do Síně slávy Českého rozhlasu. Toulky první republikou nejsou přímým pokračováním Toulek českou minulostí co do formy, ale jistě v nich můžeme vidět návaznost tematickou a stylovou, tedy popularizaci historie za využití osvědčených rozhlasových postupů.

Vaše nespokojenost s novým dílem Toulek první republikou pramení, jak jsem vyrozuměl, ze zveřejnění domněnky, kterou publikoval výtvarný a literární kritik Jindřich Chalupecký (1910-1990), týkající se možných homosexuálních sklonů Jaroslava Haška. Autor pořadu v této věci citoval Chalupeckého vyjádření, opírající se, jak Chalupecký uvádí, o svědectví několika spisovatelových přátel. V pořadu následují po odkazu na Chalupeckého tyto věty: „Nebudeme se po odpovědi na tuto otázku pídit. Raději připomeneme, že Jarmila (tedy manželka) Haška velmi milovala, vážila si ho a rozuměla mu.“ Neboli připomenutí domněnky významného českého kritika a teoretika umění není prostředkem ke skandalizaci, senzačnosti, je zasazeno do souvislostí s Haškovým životem a je jedním z mnoha střípků, z nichž je skládán Haškův portrét. Zde si dovolím připomenout, že osobně nesdílím tzv. biografickou metodu literárních historiků, kteří vidí přímé paralely mezi spisovatelovým životem a dílem. Často jsou to slepé uličky a motivace tvůrců je daleko složitější. Na opačném pólu stojí například Milan Kundera, který tvrdil, že jediné, co má veřejnost včetně literárních odborníků zajímat, je text samotný, a jakákoli další informace o spisovatelově životě nemá v posuzování díla co dělat.

Na druhou stranu, pokud zůstaneme u tématu, které zmiňujte, Haškova tvorba, zejména Osudy dobrého vojáka Švejka, vstoupila do světové historie dvacátého století a Švejkova postava patří k několika málo obecně známým literárním typům, spolu například s donem Quijotem nebo Faustem. Tím se vysvětluje setrvalý zájem i o jeho autora. A abych byl konkrétní, otázkou pro mnohé badatele zůstává neprůhlednost, nečitelnost Švejkova charakteru. Český filozof Karel Kosík vedl originální, ale podle mne výstižnou paralelu mezi Haškovým Švejkem a Kafkovým Josefem K., hrdinou románu Proces. V této souvislosti se často zmiňuje Švejkova inertnost vůči tomu, co ho obklopuje, včetně rysu, který bychom mohli nazvat asexualitou. A zde přichází ke slovu ono biografické hledisko, tedy možnost, že svou roli mohly hrát i určité osobnostní rysy autora, tedy Jaroslava Haška.

To, co píšu, přesahuje rámec pořadu z cyklu Toulky první republikou. Jen bych chtěl poukázat na to, že smyslem té stručné zmínky nebyla bulvarizace tématu, o čemž svědčí vyznění pořadu jako celku, který je oslavou a vyjádřením obdivu vůči Jaroslavu Haškovi. Nehledě na to, že homosexualita dnes není naprostou většinou české společnosti vnímána jako stigma nebo nějaká pikantní informace, ale jako prostý fakt přijímaný bezpříznakově.

Vaše poznámka týkající se kontrol NKÚ by měla mířit k poslancům a senátorům, kteří mají na rozdíl od Českého rozhlasu zákonodárnou iniciativu. Pokud mám dobré informace, jednání o příslušných legislativních změnách, jejichž důsledkem bude právo NKÚ kontrolovat veřejnoprávní média, už probíhají. Stejně tak není v moci Českého rozhlasu změnit zákonná ustanovení definující placení rozhlasového poplatku. I to je ve výlučné pravomoci zákonodárců. Pokud se obrátíte například na svého senátora nebo na poslance, je to Vaše právo, a pokud bude schválen jiný způsob financování médií veřejné služby, Český rozhlas to bude samozřejmě respektovat.

Svou odpověď dávám na vědomí Kanceláři generálního ředitele Českého rozhlasu.

Děkuji Vám za pochopení a přeji Vám klidný adventní čas.

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu