Jazyková kultura ve zprávách

Vážený pane ombudsmane,

obracím se na Vás s jednou záležitostí, o které si myslím, že se k ní můžete kvalifikovaně vyjádřit. Radiožurnál poslouchám rád, a to především díky zajímavé programové skladbě a poměrně vysoké zvukové kvalitě, která značně převyšuje komerční rozhlasové stanice. Tíží mě ale jedna věc.

Právě jsem si poslechl krátké zprávy na Radiožurnálu a nadzvedlo mě ze židle, když komentátor řekl zhruba toto: „Ve Švédsku budou dnes držet minutu ticha za oběti teroristického činu z pátku, kdy NÁKLADNÍ AUTOMOBIL usmrtil…“

On to prosím náklaďák udělal sám od sebe? Už mi vážně vadí přístup českých sdělovacích prostředků ve smyslu: „Pistole zastřelila…“, „Automobil usmrtil…“ a naproti tomu „Donald Trump zaútočil, Le Penová údajně zpronevěřila…“. Připadá mi to, že konkrétní jméno se dává jen tomu, co se právě hodí někomu tzv. „do krámu“.

Nešlo by příště říct něco ve smyslu: „Ilegální migrant Alí Sammir usmrtil pomocí nákladního automobilu…“, případně pokud ještě neznáme totožnost útočníka, tak: „Terorista, s největší pravděpodobností islámský fundamentalista, pomocí nákladního automobilu…“?

Pevně věřím, že Radiožurnál nabízí objektivní a vyvážené, nijak subjektivně nezabarvené zpravodajství, takové, aby si každý posluchač mohl udělat svůj vlastní demokratický názor.

S pozdravem

věrný posluchač

Adam Deštěnský

Vážený pane Deštěnský,

děkuji Vám za zajímavý pohled týkající se jazykové kultury ve vysílání Českého rozhlasu. Seznámil jsem s ním jak Oddělení vzdělávání, které mimo jiné pořádá školení pracovníků Českého rozhlasu, tak koordinátorku Zpravodajství Českého rozhlasu a šéfredaktora Radiožurnálu.

Zpravodajství má přísná kritéria na tvorbu textu zprávy. Je třeba dbát na to, aby zpráva neobsahovala hodnotící postoj, což je podle Vašeho názoru v daných případech jádro problému. Mohu konstatovat, že editoři si počínají zodpovědně a dbají na to, aby se do zpravodajství dostaly jen ověřené informace. Dokud tedy není například potvrzena informace o útočníkovi, volí pro jistotu formulace toho typu, který uvádíte.

Druhým faktorem je čas – tedy nutnost vážit každé slovo. Toto se týká například kritické poznámky některých posluchačů, že ve zprávách Českého rozhlasu nejsou osobnosti identifikovány vždy celým jménem a funkcí.

Nechci postup zpravodajců omlouvat, snažím se vysvětlit, jak k jevům, které kritizujete, může dojít. Odpovědní pracovníci Váš názor i s mým komentářem mají k dispozici a já si najdu vhodnou příležitost, abych to s nimi prodiskutoval osobně.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu