Josef Fousek

Každá společnost má odpradávna spousty profesí. Většina z nich, jsou-li poctivě konány, jsou lidstvu prospěšné.

Vraťte se na chviličku k letošnímu sčítání lidu.

Jupka, houser, meruna, prča, šos a další slova musel dědeček vysvětlovat svému vnoučkovi.

Nikdy jsem se nedokázal vyhnout politickému dění. Ono to asi nejde, i když noha nevstoupí do stranických vod...

Mnoho lidí u nás zůstalo čistými proto, že nedostali šanci se umazat. Prezidenty máme u nás proto, abychom měli na co nadávat. Nejen tyto aforismy nabízí aktuální díl.

Do aktuálního dílu se tentokrát vešel úplně celý lidský život.

Blázen, kdo vidí všechno krásné - říká staré přísloví. A hlupák, kdo všechno vidí ošklivé...

Autor pořadu tentokrát vzpomíná na staré trampské časy.

Staří dědci mají mají chodit na procházky, radovat se z pravnoučátek, polykat předepsané pilulky, občas si dát pivíčko nebo sklenku červeného.

Josef Fousek vzpomíná, jak v roce 1994 navštívil Washington. Jedna místní policistka mu pomohla v nesnázích a navíc řekla moudro, které si do dneška pamatuje.