Kam až půjde „český“ rozhlas?

Dobrý den,

mám zapnutý Radiožurnál a stále slyším hudbu s anglickými texty. Chápu, že velmi mladí tomuto žánru popu zvukové produkce holdují. Dnes je v éteru hodně rádií, která jsou na toto zaměřena. Radiožurnál ale asi moc neposlouchají. Ještě to dotáhnout do techna a rapu.

Dobu Protektorátu nepamatuji, ale jistě by se dalo zjistit, jestli se v českém radiu tak mnoho
zpívalo německy. Jsem vyznavač country, a na Country rádio ta angličtina patří. Navíc je to nezpoplatněné vysílání.

Bydlím na severu Prahy a mám v dosahu Český rozhlas Sever (88,8) to je s Českým rozhlasem Dvojka opravdu jednička.

Ale Radiožurnálu děkuji, že zprávy čtete česky. Jinak již není důvod Radiožurnál poslouchat Kam, až půjde „český“ rozhlas? Kdo je majitel Českého rozhlasu?

Antonín Horáček

Vážený pane Horáčku,

děkuji Vám za dotazy, které svědčí o tom, že Český rozhlas pozorně sledujete nejen jako zvukovou kulisu, ale přemýšlíte o širších souvislostech jeho vysílání.

Dovolím si začít svou odpověď od Vaší poslední otázky. Český rozhlas byl zřízen na základě zákona jako médium veřejné služby. Takové médium má řadu povinností stanovených zákonem – například poskytovat prostor co nejširšímu spektru názorů, aby si posluchač na základě jejich konfrontace učinil vlastní závěry, připravovat hodnotné vysílání bez komerčních odkazů pro děti, dát prostor takovým skupinám obyvatelstva, které mají do soukromých médií velmi obtížný přístup, a mnoho dalších bodů.

Zákon také stanoví způsob financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků. Na činnost Českého rozhlasu dohlíží Rada Českého rozhlasu, volená Poslaneckou sněmovnou. Je tedy prakticky nemožné hovořit o konkrétním majiteli této instituce, která je charakterizována jako veřejnoprávní.

Jedním z úkolů rozhlasu veřejné služby je tvořit prostředí, v němž se posluchač dostane k ověřeným, spolehlivým informacím o aktuálním dění. Tuto povinnost plní především zpravodajské stanice Český rozhlas Plus (ta vysílá jen mluvené slovo) a Radiožurnál. Tato stanice je postavena na principu proudového vysílání, což znamená pravidelné střídání příspěvku, často kvůli aktuálnosti připravovaného na poslední chvíli, a hudby, během níž se připravuje do vysílání další aktuální relace. Proudový systém umožňuje kdykoli vstoupit do vysílání s mimořádnou zprávou, přenosem a podobně, což se také často děje.

Zájmem společnosti je, aby spolehlivé informace přijímal co největší okruh posluchačů. K tomu je třeba vytvořit takové prostředí, jež by zaujalo co největší množství posluchačů. V daném případě to znamená modelovat hudební dramaturgii přístupnou co nejširšímu okruhu.

Každá stanice si pečlivě vyhodnocuje profil svých posluchačů – v případě Radiožurnálu je jeho cílovou skupinou spíše mužská část populace do 40 let věku, často se jeho vysílání poslouchá v autě či při jiných činnostech, proto by hudba měla mít oddechový, relaxační charakter.

Každá píseň pravidelně prochází testováním na rozsáhlých vzorcích posluchačů, a pokud neuspěje, je z vysílání vyřazena. Cílová skupina posluchačů Radiožurnálu preferuje právě takovou hudbu, jakou popisujete – cílem ovšem není hudba samotná, ale obsah, který Radiožurnál přináší. A to se podle všech výzkumů poslechovosti daří velmi dobře.

Jiné stanice Českého rozhlasu s jinými cílovými posluchačskými skupinami hrají v naprosté většině českou produkci: regionální stanice 80 %, stanice Dvojka více než 70 %.

Pokud Vám mohu doporučit, zkuste si kvůli kvalitnímu a rozsáhlému zpravodajství naladit Český rozhlas Plus (na severu Prahy by to měl být kmitočet 92,6 FM) a kvůli svým hudebním preferencím zůstaňte věrný Českému rozhlasu Sever a Dvojce.

Věřím, že mé vysvětlení přijmete s pochopením.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu