Kdo by měl a kdo by neměl být zván do Českého rozhlasu?

Vážený pane ombudsmane,

jmenuji se Vladimír Pavrovský a jsem bývalý dlouholetý redaktor a komentátor Rádia Svobodná Evropa, po jejím spojení s rozhlasem i Českého rozhlasu 6. Proto mě nesmírně pobouřilo, že na stanici Český rozhlas Plus, kteroužto považuji za dědičku těch nejlepších tradic obou předem jmenovaných stanic, vysílá své komentáře soudružka Kateřina Perknerová, vedená pod krycím jménem Éter jako spolupracovnice komunistické STB. (Tyto informace čerpám z obsáhlého článku „Jak trolí farmaření novinářky Kateřiny Perknerová ovlivňuje s pomocí historiků mediální obraz dějin českého komunismu“ od Miroslava Vodrážky, Nová orientace, 3. 8. 2022 , zveřejněno Forum 24 na Seznamu.)

Aby nedošlo k omylu, nechci dotyčnou připravit o živobytí, jako se to kdysi stalo mně po podpisu petice Několik vět. Bytostně mě však uráží, když slyším její jméno mezi jmény renomovaných komentátorů, většinou mých bývalých spolupracovníků.

V době, kdy existuje celá řada dezinformačních kanálů, kam by paní Perknerová naprosto zapadla, ostatně jako kdysi do komunistických Haló novin, přece nemusí svým působením ve veřejnoprávním rozhlase plivat do tváře vašim posluchačům.

Svůj dopis Vám, pane ombudsmane, považuji za otevřený dopis. Prosím Vás, abyste ho zveřejnil jako jiné názory posluchačů na vašich webových stránkách a seznámil s ním i pana generálního ředitele.

Budu Vám oběma velmi vděčen, pokud věnujete svůj čas na přečtení mnou citovaného článku pana Miroslava Vodrážky, a budu se těšit na Vaši odpověď.         

S úctou Vladimír Pavrovský

 _____________________________________________________________________               

Vážený pane Pavrovský,

děkuji Vám za dopis. Občas se na mne obracejí posluchači s žádostmi, abych Českému rozhlasu doporučil ukončit prezentaci osob s morálními handicapy, když to mám říci obecně. Zmiňovány jsou nejen seznamy spolupracovníků StB, ale také veřejné vystupování za minulého režimu,  postoje v období covidové epidemie, propagace návykových látek, léčitelských praktik apod. Důvod, proč programovým pracovníkům ČRo většinou nedoporučuji vyřazení takových osob z vysílání, není v tom, že bych s jejich jednáním souhlasil a obhajoval je. Často právě naopak. Problém tkví v určení kritérií, která by musela platit univerzálně, protože jinak by se Český rozhlas vystavoval obvinění z účelovosti.

Co se týká Kateřiny Perknerové, debaty o ní jsou mi známy. Je mi známo i to, že vyhrála soudní spor s vydavatelem Českého deníku a že Lidové noviny se jí musely omluvit za označení jako spolupracovnice StB. Autorka argumentuje čistým lustračním osvědčením. Samozřejmě znám námitky vůči všem bodům, které jsem uvedl. Nicméně jsem toho názoru, že je třeba respektovat výroky soudů i oficiální dokument vydaný ministerstvem vnitra. Pokud vyjdu z tohoto konstatování, respektuji i to, že v širokém spektru pohledů na aktuální problémy v Názorech a argumentech je hlas zástupkyně jednoho z největších českých tištěných médií relevantní. V reakci na Váš dopis si dovoluji konstatovat, že v komentářích zmíněné autorky pro Český rozhlas neshledávám prvky dezinformací.

Vzhledem k výše řečenému skutečně nemohu nic jiného než svěřit Váš dopis vedení stanice ČRo Plus a zároveň poukázat na obtížnost sestavení obecně platných kritérií pro povolení nebo zákaz vystupování před mikrofony Českého rozhlasu.

Jistě chápete, že v naší debatě nejde o jméno konkrétní komentátorky, ale o přístup k této věci, který bych musel obhájit ve všech případech. Věřte, že jsem úvahám o této problematice věnoval hodně času a konzultoval jsem je s řadou respektovaných osobností. Nedospěl jsem zatím k jinému závěru, než je ten, který Vám a současně vedení ČRo Plus sděluji.

Váš dopis i své stanovisko jsem předal rovněž kanceláři generálního ředitele Českého rozhlasu.

Děkuji Vám za pochopení.

S pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu