Kultura mluveného slova

Dobrý den,

mohli by prosím odborníci, které zvete do rozhlasu, mluvit spisovně? Jsou to v drtivé většině vysokoškolsky vzdělaní lidé, tak určitě skládali maturitní zkoušku z českého jazyka. Proč např. místo že je něco pěkné, říkají, že je to pěkný, místo že je někdo chytrý, říkají chytrej, atd. Nedá se to poslouchat a vždycky musím po chvíli pořad vypnout. Mluvila jsem o tom i se svými přáteli a také jim to vadí. Konkrétně v pořadu Vertikála na stanici Český rozhlas Plus paní psycholožka i druhá odbornice takto mluvily celou dobu. 

Je to také neuctivé k posluchačům, kteří používají jiné mluvené formy českého jazyka. 

Děkuji za odpověď.

S pozdravem

K.

______________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za dopis. Jsem toho názoru, že Český rozhlas je povinen dbát na co nejvyšší kulturu mluveného slova. Je to jeho povinnost, řekl bych přímo poslání. Jistě se shodneme, že umělecké slovesné žánry (četby, hry, umělecké dokumenty) v Českém rozhlase splňují i přísná kritéria ortoepická a gramatická, a také se shodneme v tom, že v publicistických pořadech se objevuje mnoho prvků, které nepatří do hovorové češtiny jako mluvené formy spisovného jazyka. Osobně v tom vidím nezadržitelnou tendenci pronikání prvků obecné češtiny do hovorové češtiny a upřímně řečeno nevím, jak tomu zabránit. Není možné dávat všem hostům před jejich vstupem do vysílání návod, jak mluvit a čeho se vyvarovat, stejně tak asi není možné zastavit je a ukončit hovor, když začnou mluvit nespisovně. Důsledkem je, že se rozkolísává norma a to, co bylo dříve na okraji, se dostává do pásma běžného užívání. Jako příklad bych uvedl slovní spojení „na základě kterého“. Málokdy dnes už slyším správné „na jehož základě“. Přímo epidemicky se šíří užívání hezitačních (vycpávkových) zvuků a slov, umisťování přízvuku na konec slova, kde se často objevují slabikotvorné souhlásky či jakési jery, které v dnešní češtině nemají místo. Jevy, které zmiňujete, samozřejmě v kultivované české řeči také nemají místo.

Ovšem to vše má jeden společný důvod. Je jím požadavek aktuálnosti, bezprostřednosti, autenticity, vědomí, že věci se dějí právě teď a tady. Ta provizornost a nízká kvalita mluvené češtiny je důsledkem tohoto požadavku. Pokud by bylo dost času na přípravu, natočení a následnou zvukovou úpravu (vyčištění záznamu), vysílání by vypadalo jinak. Ale myslím, že veřejnost by to neocenila. Chyběla by jí ona spontánnost a bezprostřednost, o níž jsem psal výše.

Bylo by správné zvát do vysílání pouze takové lidi, kteří se i navzdory stresovým faktorům dokážou soustředit a v živém vysílání dodržují pravidla správné výslovnosti i gramatiky. Ale to je také těžko proveditelné a udržitelné. Je mi líto, že nemám žádný jednoduchý návod, jak věci napravit. Osobně činím vše, co mi moje pozice dovolí. Zdůrazňuji vedoucím pracovníkům Českého rozhlasu i členům Rady ČRo, jak důležitá je úloha Českého rozhlasu v udržování jazykové kultury, spolupracuji s Oddělením vzdělávání, jemuž předávám stížností a podněty posluchačů, aby s nimi pracovalo v seminářích pro rozhlasové pracovníky. Samozřejmě předám vedoucí tohoto oddělení i Váš dopis.

S pozdravem a s díky za pochopení

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu