Lída Rakušanová

„ČEZ u nás vyrábí elektřinu za pár halířů, jenže ji kvůli EU vyváží do Německa na burzu, odkud si jí Češi musejí draze kupovat. A vláda proti tomu nedělá nic!“

V Česku se doposud šetří energiemi hlavně proto, že nejsou peníze. Ti majetnější na nějaké šetření většinou okázale kašlou. Teď je šance to změnit.

„Údělem ruského vedení je navracet území a upevňovat moc,“ prohlásil před pár týdny Vladimir Putin u příležitosti 350. výročí narození ruského cara Petra Velikého.

„Radiační situace na Ukrajině zůstává normální.“ – Touto větou uzavírá šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová pravidelně své příspěvky na Twitteru.

„Krev, pot a slzy“ slíbil před dvaaosmdesáti lety, na prahu druhé světové války, tehdejší britský premiér Winston Churchill svým voličům.

Ledovce proměněné ve smrtící laviny z ledu a kamení, stoupající hladina moří, rtuť teploměrů dosahující nevídaných výšek, nelítostné sucho a ničivé záplavy: to není kino.

Jakkoli je název tohoto komentáře ambiciózní, má k němu ČR vzhledem k válce na Ukrajině, hlavnímu tématu těchto i budoucích dnů, předpoklady jako málokterý stát v unii.

„Je to jako v těch divokých devadesátých letech,“ rozčiluje se opozice po odhalení party kolem Petra Hlubučka, bývalého náměstka pražského primátora.

Nenápadně, jakoby mimoděk, se na veřejnost dostane čas od času zpráva, svědčící o tom, že i Česká republika jde v jaderné energetice přece jen s dobou.

Rusko hodlá ještě víc rozvíjet ekonomické vztahy s Čínou, která „neskáče, jak ostatní pískají“. Vysvětloval ruský ministr zahraničí Lavrov moskevským středoškolákům.