Lída Rakušanová

Kdyby se dala předvídat budoucnost, nejspíš by se před 16 lety na summitu NATO v Bukurešti nemusely Ukrajina a Gruzie spokojit jen s nezávazným příslibem členství. 

Jako „hlas volajícího na poušti“ zněla slova vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, když naléhal, aby lidé důvěřovali svým bezpečnostním institucím.

Komunikace s veřejností vládě Petra Fialy nejde. Jinak by informace o tom, že se firma Onsemi rozhodla rozšířit v Rožnově pod Radhoštěm výrobu čipů, nemohla být stručná.

„Dějiny je možné vytrpět, nebo vytvářet“ – to je citát spisovatele Houstena Stewarta Chamberlaina. Jsou to inspirující slova, protože historie se mění každou minutou.

Vyhlídky do budoucnosti nejsou valné, chudne prý už i tzv. „střední třída“: Stejně jako v Česku, ozývají se obavy tohoto druhu i v sousedním Německu.

Opozice si udělala na téma věku odchodu do důchodu z Poslanecké sněmovny předvolební arénu. Ve veřejném prostoru se diskutuje o tom, že vláda měla svůj záměr líp vysvětlit.

Do Putina se vtělil Hitler a mění Ukrajinu ve spálenou zem. Světem se valí vlna antisemitismu. Severokorejský despota Kim Čong-un se utrhl ze řetězu.

Snad do jednoho slibují zdejší kandidáti do Evropského parlamentu voličům, že budou v Bruselu „hájit české národní zájmy“ až do krve. Jaké to konkrétně jsou, nedodávají.

Obvodní soud na Praze 6 osvobodil podruhé učitelku, která své žáky přesvědčovala, že Rusko na Ukrajině chrání tamní ruské obyvatelstvo před zvěrstvy ukrajinských nacistů.

Velkolepá konference na Pražském hradě, záplava žlutých hvězd na modrém poli v ulicích, na pódiích slavnostní projevy o tom, jak se nám v Unii dobře vede.