Co dělám v rozhlase:
V rozhlase jsem se šestiletou přestávkou v České televizi (1998–2004) od podzimu 1990, od roku 1991 na poloviční úvazek, pak na celý. Hektická devadesátá léta jsem strávil většinou na cestách po Balkáně a přilehlých oblastech. Rok 2000 jsem vítal na Rudém náměstí v Moskvě jako zpravodaj České televize. Pak jsem se usadil v úžasné postindustriální krajině v Dubí u Kladna, hned za ruinami slavné Poldovky.
Na konci roku 2004 jsem odjel do Varšavy, kde jsem téměř pět let působil jako zpravodaj. Po návratu jsem se vrátil ke svému oblíbenému Balkánu a několik pohnutých měsíců jsem (s přestávkami) strávil v Libyi. Od května 2013 byla mým působištěm Moskva, kde se po dobu mé nepřítomnosti hodně změnilo. Od srpna 2019 jsem působil jako zpravodaj v Polsku a od začátku roku 2022 jsem reportoval o dění na Ukrajině. Nyní působím jako zvláštní zpravodaj se sídlem v ukrajinské Oděse.
Před rozhlasem:
Z rodného Valašska jsem zamířil na Východ a dostal jsem se až do Sankt Petěrburgu, který se tehdy jmenoval Leningrad. V roce 1990 jsem si koupil zpáteční jízdenku a z vlaku jsem vystoupil až na konečné – na pražském Hlavním nádraží. V jeho okolí mě silně zaujala funkcionalistická budova Československého rozhlasu, do které jsem vstoupil na pozvání redaktorky Olgy Jeřábkové. A už jsem zůstal.
Co mě baví:
V poslední době asi nejvíc staré filmy ze zlatého fondu světové kinematografie, zvláště francouzské, polské, sovětské a jugoslávské. Nevěřte, že se tam nenajdou perly. A hudba: od mládí poslouchám polský rock i polskou klasiku a teď jsem se vrátil k ruskému rocku a klasice. S údivem zjišťuji, že zatímco nových ruských filmů je pohříchu málo, kvalitní hudby se stejně jako v Polsku urodilo hojně. Na rozdíl od Česka. A těch zajímavých knížek…
Co mě nejvíc dostane:
Nejvíc mě dokáže nazlobit moje vlastní nešikovnost nebo hloupost. Anebo kombinace obého. To se pak nemám rád.
Všechny články
-
Zápisky z fronty. Svědectví válečného reportéra Martina Dorazína z ukrajinského bojiště
Je to půl roku, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Válku přímo na místě už řadu měsíců monitoruje reportér Martin Dorazín. Poslechněte si, jak vypadá konflikt jeho očima.
-
„Chci umřít doma.“ Paní Ljudmila má rakovinu a rozhodla se vrátit na frontovou linii
Ukrajinská vláda vyhlásila povinnou evakuaci celé Doněcké oblasti a speciálně vypravované vlaky odvážejí tamní obyvatele válečné zóny. Paní Ljudmila ale míří opačným směrem
-
Libye, Gruzie i válečná Ukrajina. Zpravodaj Martin Dorazín je dobrodruh tělem i duší
Reportér Martin Dorazín procestoval půl světa, navštívil třeba Libyi, Gruzii, Arménii a v posledních měsících také válkou zasaženou Ukrajinu. Co si odtamtud přivezl?
-
Až rok práce - pokud ale uděláte při přepisování Tóry chybu, můžete začít od znovu
O ukrajinském Dnipru je hodně slyšet ve spojitosti s ruskou invazí. Navzdory ruské agresi tam funguje dílna, ve které přepisují svitky svatého židovského písma, Tóry.
-
„Vyrvali i sprchový kout! Co je to za lidi?“ Poslechněte si reportáž z vyrabované ukrajinské vesnice
Po odchodu Rusů vycházejí najevo otřesné podmínky a okolnosti, za kterých museli místní žít s okupanty a jak vypadá „ruský svět“, který jim vojáci přinesli.
-
Martin Dorazín: Invaze na Ukrajinu asi povede k zániku Ruska. A toho se bojím
Jaké zákonitosti má válečné zpravodajství a jaké jsou informační zdroje ve válce? Kam až je schopen prezident Putin zajít a čemu věří Rusové?
-
Koupání v lavoru a zapáchající záchody. Ve Slavjansku by lidé byli vděční i za kapající kohoutek
Východ Ukrajiny zápasí s nedostatkem pitné vody. Válka tam totiž zničila vodovody. Jak se žije bez vody v kohoutku?
-
Tetrapody chránily, ale také zdobily Mariupol. Zachránit přístavní město ale nedokázaly
Mariupol, přístav na Azovském moři, nezachránily ani betonové tetrapody – obrovské čtyřnožky umístěné na silnicích. Betonové giganty Ukrajinci i různě zdobili.
-
VIDEO: V únoru ještě chodila normálně do školy, dnes Káťa už tři měsíce bydlí s rodiči ve sklepě
Nejvíc asi ruskou invazí na Ukrajině trpí děti. Některé přesto s rodiči zůstávají v těch nejnebezpečnějších oblastech.
-
„Nikdo o nás neví! Proč spálili všechny naše domy?“ Z ostřelovaného Donbasu prchají tisíce Ukrajinců
Už tři měsíce žijí desetitisíce obyvatel válečných zón na Ukrajině na pokraji života a smrti. V ostřelovaných městech a vesnicích docházejí základní potraviny, léky i voda.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »