Martina Rasch

Vítěz Magnesie Litery za nejlepší prózu v románu Rozložit paměť rozdvojil sebe. Jaký obraz sebe nacházíme ve vzpomínkách?

Nepřítelem minulosti je historie, cituje francouzského historika Pierra Noru. Ve snímku o věznici v Uherském Hradišti chtěl dospět k vícehlasu s pohledy na naši minulost.

Co je fotografie dnes? To rozkrývá ve své tvorbě i na výstavě Metanoia v pražské Galerii Fotografic. Změny fotografického média zkoumá také ve svých teoretických pracech. 

Transcendentno a experiment jsou pilíře dramaturgie divadelního spolku JEDL, kterého je spoluzakladatelkou, ředitelkou a herečkou. Ve Vizitce mluví o přístupu k herectví.

Moderuje podcast Doba složitá, píše romány a věnuje se slam poetry. Na architektuře se jí vždy líbilo to, že snoubí humanitní i technické obory. 

Krátkometrážní film Lawrence z Moravie odpremiéroval na lisabonském festivalu animovaného filmu Monstra. Příběh českého orientalisty Aloise Musila vměstnal do 13 minut.

Vše, co potřebuje k tvorbě, nachází v přírodě. Důležitý je pro ni dotyk, nejraději maluje prsty. „Jako dítě jsem měla ekzém, malovala jsem v pytlíčkách, dnes mám rukavice.“

Proč považuje za největší design dneška sociální řešení aplikací, co ho nejvíc baví na glampingu a proč rád odpočívá při práci na zahradě? Ptá se Ondřej Cihlář.

Festival Za poklady Broumovska v létě rozeznívá kostely a část dobrovolného vstupného jde na podporu Dientzenhoferových perel barokní architektury.

Překladatel Junga přemýšlí o díle jako o ponoru do hlubin. Po téměř dvaceti letech napsal svůj druhý román Canto Ostinato. V čem je síla prózy jiná než síla poezie?