Martina Rasch

Stát na jevišti a zpívat je pro ni „nejvíc“. Sólistka Národního divadla moravskoslezského v Ostravě zastává ve zpěvu metodu přirozenosti, pravdivosti hlasu a dechové opory.

Spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek židovských předmětů. „Mrazí mě a cítím odpovědnost za věci, z nichž většina patřila lidem, kteří nepřežili holokaust.”

Moderátor Michal Bureš se spisovatelkou Alicí Horáčkovou hovořil nejen o její nové knize Bendovi – příběh lásky a odvahy, která vyjde na jaře příštího roku.

Výtvarnice, kterou znají lidé u nás i ve světě, se zamýšlí nad svou životní cestou, která ji přivedla k divadlu i k malování.

Výstava ke stému výročí úmrtí Franze Kafky v Českém centru v Paříži byla návratem k osudové lásce, kterou pro ni francouzská metropole představuje už přes třicet let.

Podstatné je pro něj vracet se na stejná místa a přiznává, že v Amazonii vyhledává těžce přístupná. Rád medituje nad přírodou. Ve Venezuele zjistil, že je hledačem krásy.

Alternativní divadlo Depresivní děti touží po penězích, které založil a jehož byl po dvacet let frontmanem, končí. A to společně s jeho odchodem do Jihočeského divadla.

Je pamětníkem Redakce mezinárodního života v 60. letech. „Cenzura se chytala prvoplánových hloupostí a lidé z redakce ji odborností dokázali tlačit do pozadí,“ říká.

Akrobacii přirovnává k vrcholovému sportu. Nový cirkus ale není jen o ní. „Losers Cirque Company je o přátelství, tým musí plout kupředu jako loď,” řekl ve Vizitce.

Frontmanka alternativně popové kapely Lanugo mluví s Karolínou Koubovou o tom, co jí přináší její sólové projekty nebo proč je pro ni v textech tolik důležitá čeština.