Martina Rasch

Aktivity ve veřejném prostoru začal dělat s kamarády ze skauta. Jeho spolek je za projekty, které zvelebily veřejný prostor v Plzni – Náplavka k světu i PechaKucha Night.

Od Josefa Škvoreckého má rád všechno. „Každá jeho kniha je jiná, s jinými tématy. Tím nepřetržitě zklamával, protože čtenáři vždy čekali další Zbabělce,“ říká ve Vizitce.

Jméno rodáka z Frýdku Místku se dlouhodobě pojí s úspěchy v mezinárodních klavírních soutěžích. V současnosti koncertuje po celém světě. 

Ideálním návštěvníkem Centra DOX je každý, kdo se chce dívat na věci jinak. „Když stojíte před dílem, něco se s vámi děje, není to potřeba intelektuálně chápat,“ říká.

Je ředitelkou festivalu Den architektury a sesterské akce Film a architektura. „Lidi na festivalu se setkávají s kvalitou a to může mít dopad i na stavby v jejich životě.“

Už počtvrté je nominovaný na cenu Thálie. Tentokrát zaujal ztvárněním Michela Houellebecqa v představení Jana Mikuláška - Veřejní nepřátelé v domovském Divadle Na zábradlí.

Sleduje vývoj textilních vláken i kolik tun textilu se ročně vyrobí, ale není extremistka a snaží se najít balanc. „Lidi si myslí, že vlna je rostlinka,“ říká ve Vizitce.

Stojí za publikací Identita – příběh českého grafického designu. „Grafický design je u nás popelka a naší snahou je zdůraznit, že tu s námi je neustále,“ říká ve Vizitce.

Divadelník a spisovatel mluví o tom, jaký je režisér, jak ho v tvorbě inspirují zlé sny a co pro něj znamenala Brněnská bohéma.

Ve filmu Janžurka chtěla ukázat schopnost Ivy Janžurové napojit se na lidi kolem a to, jak i ve vyšším věku dokáže myslet. „Prala se ve mně role dcery a role režisérky.“