Milujte královnu

Dobrý den,

chci se vyjádřit k večerní četbě o Marii Terezii - Antona Hykische "Milujte královnu". Nevím, co je v originále, tady jde o překlad - ale stejně: Nechápu, jak někdo může užívat v souvislosti s Marií Terezií pojmenování Bratislava, když tohle jméno existuje až od roku 1919. Zvlášť rušivě to působí tehdy, když je vkládáno královně do úst při přímé řeči - kdy mluví jako Marie Terezie. Ta by asi sotva mluvila o Bratislavě, nikdo by nevěděl, co  to je. A stejně tak  "slovenské župy" - by asi nikomu nic tehdy neřekly. Když už, tak hornouherské. Připomíná mi to, jako když někdo používá v češtině třeba německé názvy měst: Jedu do Leipzigu... Je to násilné, nenormální, a v tomto případě i zjevně nesprávné, protože tehdy  tyto názvy prostě neexistovaly. Působí to rušivě a diletantsky a uráží to posluchače, o kterém se automaticky předpokládá, že je to historický nevzdělanec, který - kdyby se použily správné názvy dobové - by asi nevěděl, o čem je řeč. 

Já jsem občas také překládal, proto vím, jak obtížný je dobrý překlad, má se překládat smysl, ne slova - a překládat Marii Terezii do 20. století je spíše sci-fi, nežli historicky věrohodný román. Je to na úkor přesvědčivosti a působivosti. A je mi to líto. Protože jinak to je pěkná a poučná knížka. 

S pozdravem 

J. F.

_______________________________________________________________________

Vážený pane inženýre,

Vaše otázka je správná, je to opravdu téma k úvaze. Shodou okolností jsem nedávno stejnou otázku probíral s prof. Janem Rychlíkem při přípravě publikace Dějiny Slovenska, která právě vyšla v nakladatelství Vyšehrad. Shodli jsme se na uvádění současných podob slovenských místopisných názvů, protože jiné způsoby psaní by narážely na těžko řešitelné problémy. Z pohledu rakouského, posléze rakousko-uherského státu Bratislava byla v jistých fázích Pressburg, stejně tak pro německou menšinu, z pohledu uherského Poszony, v slovenském prostředí Prešporok, Prešpurk, v latinských textech Istropolis, je tu i řada dalších názvů tohoto sídla. Někdy by bylo možné uvádět název příslušný ke kontextu, ale ne vždy. Zkrátka ukázalo se, že označení města jeho současným názvem je praktické a neznamená to vymazání jeho proměňující se úlohy v dějinách, ostatně právě na ně se soustřeďuje celá monografie.

Co se týče beletrie, pokud bych byl redaktorem zmíněné knihy, autorovi bych doporučil držet se názvu obvyklého v době, o níž román pojednává. Jestliže se ale v románu uvádí Bratislava, musí to zaznít i v rozhlasové četbě, s tím se nedá nic dělat. I když Marie Terezie o tomto názvu pochopitelně nic nevěděla. Ale ona také nemluvila ani slovenštinou, v níž byla Hykischova kniha napsána (spisovná slovenština vznikla v polovině 19. století), ani patrně češtinou, natož její dnešní podobou. Jde o míru toho, co je čtenář přijmout v rámci literární stylizace. Máte pravdu i se slovenskými župami, samozřejmě. To beru jako chybu při redigování textu. Literární dílo je autorský výkon, dobrý nebo špatný, ale jsem proti zásahům do textu, byť vedeným dobrými úmysly. Jednoznačně nesouhlasím s úpravami, jaké dnes provádějí zastánci politické korektnosti, například v knihách pro děti. Toto je jistě jiný případ, nicméně musím i zde hájit integritu literárního textu. Můžeme jej kritizovat, a často právem, ale neměli bychom ho přepisovat.

S pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu