„Nechte si slyšet“…?

Dobrý den,

nerad bych působil jako rejpal, ale neposlouchám soukromý rozhlas kvůli špatné češtině. Na programu českobudějovického studia Českého rozhlasu je program Vltavín, který uvádí redaktor Zajíček slovy „Nechte si slyšet“. Nevím, zda jde o nějaký jihočeský dialekt, ale dost mi spíš připomíná děsné „Mějte hezký den“, jestli nejde o „Let ś listen“. Takže prosím o vysvětlení. Jinak ještě, že za předchůdkyně měl Vltavín mnohem vyšší úroveň, než má teď.

Za druhé, dnes je móda podle anglicky mluvících zemí oslovovat křestním jménem. Domnívám se, že tento způsob je češtině cizí, v angličtině oslovení křestním jménem nahrazuje totiž tykání, což redaktoři asi netuší, protože oslovují křestním jménem a vykají.

Zdraví,

Petr Rádl

Vážený pane Rádle,

Vaši připomínku týkající se sousloví „Nechte si slyšet“ jsem konzultoval přímo s autorem této neotřelé slovní hříčky Zdeňkem Zajíčkem. Z jeho odpovědi vyjímám:

„Nechte si slyšet“ je prostá, bezelstná a obyčejná variace na „Nechte si chutnat“. A má to ten samý princip přání. Každému chutná něco jiného, tisíc lidí, tisíc chutí. At´ si tedy vybere každý dle svého. Vychází to z věty „Rádio je divadlo pro naše uši“, což je jedna z prvních vět, které jsem se před takřka pětadvaceti roky o rádiu učil.“

Připadá mi dobré, že v Českém rozhlase pracují lidé s invencí, ochotní a schopní pohrát si s jazykem, i když uznávám, že ne každému musí tento typ jazykové hry vyhovovat. S překladem z cizího jazyka to nemá nic společného.

Souhlasím s Vámi, že tykání v češtině je příznakové, tedy že je spjato s privátní sférou života. Tento trend souvisí s obecnou tendencí uvolněnosti projevu, která postupně nahradila strnulý, „kožený“ projev před kamerami a mikrofony. Jde jako v řadě jiných případů o věc citu pro tu správnou míru. Jistě by nebylo vhodné, aby dlouholetí spolupracovníci předstírali před mikrofonem, že se neznají, ale stejně tak nepokládám spolu s Vámi za účelné, aby si takto počínali moderátoři vůči hostům, které poznali například v rámci své novinářské profese.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu