Nedostatky v mluveném projevu komentátorů
Nedokonalosti v projevu některých externích spolupracovníků ČRo jsou daní za snahu o maximální autentičnost a bezprostřednost předkládaných názorů.
Dobrý den,
často poslouchám rozhlas a všímám si, že výslovnost lidí se neustále zhoršuje. Je to pochopitelné, co ovšem nechápu, proč člověk, který má vážnou vadu řeči předčítá politické komentáře tak, jak jsem to slyšel v týdnu na ČRO2 (mám pocit, že to byla středy, ale možná čtvrtek). Až teprve po chvíli jsem pochopil, kdo pan Tamp je. Došlo mi to ze souvislosti, kdy komentátor říkal, že „Ameický pezident Tamp….“. Pán, co to četl, pokud je autorem, je chytrý a rozumí své věci, ale ať se nehrne do veřejného hlasového vystupování. Nebo alespoň ať to sděluje ve znakové řeči (to sice není pro rozhlas ideální, ale možnost porozumění se příliš nemění.
Zdraví
R. Š.
____________________________________________________________________
Vážený pane,
děkuji Vám za připomínku týkající se kultury mluveného projevu. Veřejnoprávní rozhlas má dbát na co nejvyšší úroveň vyjadřování, mluva rozhlasových hlasatelů sloužila už od první republiky jako vzor správné výslovnosti. A tak by tomu mělo být i nadále. Ať se nám to líbí, nebo ne, musíme však vzít v úvahu některé nové trendy, jimž se nemohou bránit ani média veřejné služby. Mám na mysli snahu o maximální autentičnost a bezprostřednost předkládaných informací a názorů. Ještě si pamatuji dobu, kdy komentáře četli profesionální spíkři s dokonalou výslovností. Z hlediska ortoepie výtečně, z hlediska vztahu k čtenému textu odosobněně, chladně. Dnes je tato praxe až na výjimky (nemožnost pořídit zvukovou nahrávku) opuštěna a autoři komentářů předstupují před posluchače osobně a podporují své názory specifickým hlasovým projevem.
Obecně vzato, je to dobrá cesta. Posluchač se může lépe identifikovat s osobností komentátora, anebo se vůči němu vymezit, podle vlastních hodnotových kritérií. Rizikem jsou občasné vady řeči a jiné nedostatky v projevu některých externích spolupracovníků Českého rozhlasu. Je to daň za výše zmíněnou snahu vyhovět očekáváním posluchačů, kteří chtějí sledovat život takříkajíc v přímém přenosu. Podle mého názoru dnes nelze paušálně vykázat od mikrofonu hosty s vyjadřovacími problémy, pokud nejsou zásadního rázu. Spatřuji v tom i jistý rys demokratizace veřejného prostoru. O to více bychom měli vyžadovat kultivovanou formu projevu od pracovníků veřejnoprávního rozhlasu.
Vaši kritickou poznámku předávám vedení Zpravodajství Českého rozhlasu.
S pozdravem a díky za pochopení
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
