Několik postřehů ke Dvojce

Krajové stanice se dají poslouchat jen málo, Radiožurnál je na nás příliš dravý, jednostranný – podle toho, kdo co říká. Plus také občas poslouchám, není muzika, ale zase záleží, kdo a o čem mluví. U nich se mi líbí, že občas mají názory z více stran, dokonce i slušné oponenty.

Proto se mi nelíbí, když je na prvním místě názor redaktora, novináře, nevadí, že má zkreslené podklady. Dřívější pracovníci v rozhlasu a TV se nechtěli zviditelňovat za každou cenu. A teď máme všeho moc – herců, novinářů, poradců apod. jen se nechce nikomu dělat. Proč? Protože ti, co dřou a zajišťují náš život, padají na ústa únavou a vyčerpáním – za malý peníz. A nad každým visí neustálé kontroly. Zase jsou to ti lidi, kteří místo aby pomohli, tak prudí. Herců je moc, nechápu, proč jsou vynášeni jako VIP osoby. A bulvár se živí tím, že je pronásleduje. Od sametu (to jsme si slibovali, co bude, jak bude) máme jiné žebříčky hodnot – chybí úcta k lidem, práci, hodnotám, řemeslům (staří vymírají, noví nejsou), přírodě, jsou pryč vztahy. A to se nespraví planým mluvením, často okecáváním. Máme bohatou historii, kulturní hodnoty, vzácné lidi, knihy. To je třeba dávat na odiv, to bylo dřív v rozhlase slyšet. Zmizel folklor, národní písně, povídání s pamětníky – co zažili, jak se změnil život. A ten život dřív byl sakramentsky těžký. Ale lidé si pomáhali. Jenže válka a minulý režim zničily vztahy. Donášení, závist, rozpady rodin, touha po mamonu, chybí skromnost. Proč se stále honit za sny, které jsou nesplnitelné, abych měl víc a víc? Pak přijde neštěstí, nehoda, voda, požár, zloděj a není nic.

Vadí mi stálé připomínání války. Přitom kdo zažil tu krutost, strach, obavy o blízké i svůj život, nerad o tom mluví a nerad vzpomíná. A tady zase tnu do Dvojky. Je těchto pořadů víc na úkor čtení z knih, vzpomínek na něco pěkného, krásného, popisy krajiny, vyprávění. A právě zase Dvojka byla dřív pro nás staré jako jediná přijatelná. Muzika? Každá druhá píseň Českého rozhlasu je anglická. A proč tam nedat občas nějakou národní píseň nebo jen orchestrálku? A proč vůbec tolik muziky?

Vadí mi stálé hlášení počasí – stejně je jiné i v desetikilometrové vzdálenosti. I zprávy – stále omílané, stejně zbytečné, protože obecný lid má úplně jiné starosti než ti „horní“!

Zlobí mne dopolední rady pejskařům a pro kočky. Mám ráda zvířata, ale musí mít prostor pro život, a ne živořit v paneláku, kde to obtěžuje ostatní.

Vadí mi rady doktorů – stejně nemohou radit po telefonu. A člověk od samého rána má tolik trápení a potíží, nač se ještě trápit tím, co by se mohlo stát.

Naopak velice vítám povídání psychologů, vychovatelů a odborníků, kteří radí rodičům jak zvládat děti, které se vymknou či pijí, fetují, ubližují sobě i druhým.

Pěkné je cestování po naší krásné vlasti, za to obrovský dík. Využití krajánků je bezvadné, jakož i nabídky oslav, zážitků. Připomínají, co je kde pěkného. Za to velká pochvala. Jen houšť! I soutěže a Kolotoč.

Večer by měla být četba, klidná, pěkná, pozitivní, popř. povídání, rozhovory, vzpomínky. Líbí se mi povídání pana Munzara a Novotného – vždy si něco vyberou. Líbí se mi komentáře. Také noční vsuvky (ve 4 hod.) z krajských redakcí, různé obory.

Omlouvám se za písmo i názor. Poslouchala jsem 27. 7. 2016 Vaše odpolední povídání na Dvojce. Mám rádio ráda, na TV se už moc nedívám, není nač.

Prosím, moc prosím, zamyslete se a vraťte nám tu Dvojku, co byla dřív. A nevadilo by trochu ji vylepšit, abyste byli opravdu nej…

Přeji všem hodně sil a nápadů ke zlepšení.

Žili jsme jinak, dnešnímu způsobu života nerozumíme, ztrácíme se ve všem. Proto prosím, pomozte nám aspoň vy, rozhlasáci.

Zdravím

J. Kuncová

Vážená paní Kuncová,

děkuji Vám za obsáhlý dopis, který svědčí o tom, že jste věrnou a pozornou posluchačkou Českého rozhlasu, že máte přehled o tom, co jeho celoplošné stanice vysílají, a umíte si v nabídce vybrat. Jelikož Dvojka Vám vyhovuje nejvíce, Vaše připomínky směřují hlavně k jejímu vysílání. Spíše než konkrétní programy Vám na srdci leží profil stanice – to, aby se opravdu snažila žít s obyčejnými lidmi, nevyvyšovala se nad ně, ale snažila se jim nabídnout pomoc, poučení, a v neposlední řadě tak útěchu a dobré slovo. To vše jsou hodnoty, kterých je zapotřebí v každé době, i v té dnešní.

Jestli dovolíte, zastavím se u některých témat, jimž jste se ve svém dopise věnovala.

Máte pravdu, že média věnují velkou pozornost osobám, které jsme si zvykli označovat zkratkou VIP. Je to proto, že o takové materiály je zájem, zvyšují prodejnost časopisů i novin a zvyšují také cenu reklamy v soukromých rádiích a televizích. Rozhlas a televize veřejné služby by se takovýmto osobnostem neměly vyhýbat za každou cenu, ale jejich poslání tkví mimo jiné v tom, aby ukazovaly lidem, zejména mládeži, vzory v daleko širším spektru profesí a zájmů. Proto například Dvojka zve do svých pořadů lidi nejrůznějších profesí, od lékařů přes vědce po inženýry a šikovné podnikatele.

Vaše upozornění na to, že Dvojka by měla přinášet četby, které by přinášely pozitivní pocity (jak píšete, „něco pěkného“), je namístě: čas večerní četby by měl být určen zklidnění, odpočinku po celém dni, a tomu by měl odpovídat výběr titulů. Sám postrádám v dramaturgii Dvojky více klasické literatury, a přitom Archiv Českého rozhlasu nabízí nepřeberné množství kvalitních nahrávek s vynikajícími herci.

Vaše připomínka, že Dvojka hraje hodně anglických písniček, není přesná: podle hudebního dramaturga Petra Krále je plných sedmdesát procent hudby na Dvojce českého původu a jen třicet procent je zahraničních, přičemž poměrně velká část z nich je zpívána francouzsky, italsky a dalšími jazyky. Nicméně to, že by Dvojka mohla dávat více prostoru lidové hudbě, se v ohlasech posluchačů ozývá poměrně často. A vedoucí pracovníci Dvojky se nad tím jistě zamyslí.

Veškeré Vaše připomínky včetně poznámek ke kontaktním pořadům s odborníky na medicínu, veterinu a podobně předám příslušným pracovníkům Dvojky. Zanedlouho se poprvé sejdu s novým šéfredaktorem této stanice panem Martinem Gromanem a zdůrazním mu kromě jiného Vaše věty, jež by mohly být mottem Vašeho dopisu stejně jako řady dalších posluchačských ohlasů: „Vraťte nám tu Dvojku, co byla dřív. A nevadilo by ji vylepšit.“

Přeji Vám, vážená paní Kuncová, hodně zdraví, radosti ze života a také pěkných zážitků při poslechu Českého rozhlasu.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu