Nesprávné užívání přechodníků

Dobrý den, pane doktore,

znovu se na Vás obracím s jazykovým problémem v rozhlase, který tahá uši, a jistě nejen mně. Je to používání nesprávného tvaru přechodníku panem Janem Rosákem! Sice jeden čas už byla diskuse, že by se to srovnalo, tedy pro všechny rody stejně - aby nebyly mýlky, dosud asi je vše po postaru, ale někdo to asi neví! Vzpomínám na dávný výrok Mistra Miroslava Horníčka, že kdo používá přechodník je vzdělanec, ale ten, který správně - to je filozof. Není jediného slovního projevu, aby se takto pan Rosák nezviditelnil, a nejpodivnější je, že i ve společném vysílání s jazykovědcem panem Olivou, který jeho chybu nechává bez povšimnutí. Nebo se mýlím a už to opravdu chyba není, když pan Rosák dělajíc, jdouc apod.? Zřejmě je nezvratně přesvědčen, že tak je to správně, i v pondělním televizním pořadu Poklady z půdy je to tak. Kdybych znala jeho adresu, obrátila bych se přímo na něj, doufám, že Vy sjednáte nápravu.

Ale to není všechno. Zřejmě byl na vojně a tam se prý vžil nešvar, jehož se dosud mnozí nedokázali zbavit, tedy oslovování pátým pádem tvarem pádu prvního. Při vyjmenovávání pádových otázek ta v 5. pádě nebyla, ale jen - pátým pádem voláme a oslovujeme. Ovšem zmíněný pan Rosák neustále užívá oslovení pádem 1., tedy např. v páteční rozhlasové Šťastné cestě je to pořád pane Machovec, co říkáte tomu…

Ještě další omyl jsem z rozhlasu zaslechla, když v pořadu po poledni četl pan Šíp své vzpomínky nebo jak to nazýval, a byla zmínka o památce Mistra Jana Husa. Uváděl, že ledaco se slaví či vzpomíná ohněm, tedy vatrou, a památka Mistra Jana Husa ne. Jak už je všeobecně známo - o čem nevíme do vzdálenosti pár kilometrů od Prahy, jakoby nebylo. A co teprve na Moravě, na Valašsku! Na Moravě se nepálí čarodějnice o filipojakubské noci, ale v předvečer noci svatojánské. Ale taky při památce Mistra Jana se pálí ohně na jeho památku! Ještě v polovině 20. století obě tyto vatry byly aktivitami většinou mládeže podle náboženského vyznání. Katolíci pálili Jána a evangelíci památku Mistra Jana. Oba ohně měly své stálé místo, většinou se tam říkalo Na Janovisku. Ale s postupem času se věrské rozdíly stíraly a u ohňů se setkávali příslušníci obou náboženství, tedy většinou stejné skupiny měly zrovna ohně dva!

Svatojánskému ohni byl přičítán magický význam, v předvečer onoho svátku se otvírala země a vydávala své poklady, dozrávaly a vykvétaly léčivé a čarovné byliny, které právě v této době sbírané byly nejúčinnější.

I toto bych panu Šípovi - pokud by měl zájem - zevrubněji popsala.  

Přeji Vám příjemné prožití horkého léta ve zdraví a dobrém rozmaru!

V. V.

____________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za kritické poznámky týkající se jazykové kultury. Na jejich základě jednak upozorním Jana Rosáka na rozdíly v tvarech přechodníků, jednak dám podnět Oddělení vzdělávání, aby tento gramatický jev byl zařazen do školení rozhlasových pracovníků. Co se týká oslovování ředitele úseku dopravních informací Global Assistance Jiřího Machovce, Jan Rosák mi potvrdil, že si pan Machovec výslovně přeje, aby jeho příjmení nebylo skloňováno. Mimochodem, v mailu, v němž pan Rosák potvrzuje přání Jiřího Machovce, uvádí doslova: "což, jsa slušným, respektuji" - zde tedy užil správného tvaru přechodníku. Ale nemohu pochopitelně rozporovat, že v některých případech v živém vysílání je tomu jinak.

Pokud byste souhlasila, předal bych druhou část Vašeho dopisu věnovanou uctění památky Mistra Jana Husa redakci Týdeníku Rozhlas. Je to zajímavá informace a soudím, že by ji uvítali a ocenili mnozí čtenáři tohoto časopisu.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu