Pestrost hudby

Vážený pane Pokorný,

nejsem zvyklý psát do veřejnoprávních institucí, spíše se mi připomínky některých uživatelů (posluchačů, diváků…) připadají poněkud nepatřičné a naivní. Chápu, že není možné zavděčit se všem, a také je mi známo, že stanice ČRo (Radiožurnál, Dvojka, Vltava) jsou zaměřeny víceméně na cílenou skupinu posluchačů.

Rozhodl jsem se Vám ale napsat po vyslechnutí části Vašeho vystoupení na Dvojce (26. 1. 2017) stran výběru a skladby hudby ve vysílání této stanice. Na toto téma jste debatovali asi před dvěma měsíci, ale mimo připomínek kolem hlasitosti hudby a nevhodného krácení písniček se vlastně tehdy nedospělo k žádnému závěru. Minulý týden jsem bohužel zaslechl až závěr Vaší diskuse a moc mě to mrzelo.

Připadá mi to asi tak, že hudební redaktor přijde na směnu a řekne si: „Pustíme tam Gotta, Vondráčkovou a Matušku, to je jistota, no, a aby se udělalo za dost předpisům, tak ze zahraničí Beatles a Boney M. To nikoho neurazí a starší generace bude spokojená.“ Upozorňuji, že proti výše uvedeným umělcům nic nemám, ale vadí mi neustálé opakování stejných písniček pořád dokola. Přitom každý z nich jich natočil stovky…! No, a když se tedy nezahraje stále omílaná píseň od stejně omílaného interpreta, tak se „pro změnu“ zahraje ta stejná píseň v originále.

Abych nekřivdil, těch „oblíbených umělců“ je samozřejmě víc, ale stejně by se dali spočítat na prstech obou rukou. Připadá mi to, že redaktor si ani nepřečte playlist dosavadních odvysílaných pořadů a nasadí tu svoji šablonu. Chápu například to, že se vysílá program ze záznamu a on potom zopakuje před chvílí hranou píseň. Abych ale neházel všechny hudební redaktory do jednoho pytle. Jsou i redaktoři, kteří se těmto zavedeným stereotypům vymykají. To si zase říkám: „Ti se dneska jaksi podezřele odvázali.“

Vysíláte v sobotu pořad mapující více jak padesátiletou historii zlatých slavíků. Mně to ale připomíná každodenní hudební skladbu Dvojky. A přitom tento pořad prezentujete jako exkurzi do minulosti populární hudby. Samozřejmě neočekávám, že budete vysílat heavy metal. I když z druhé strany, dnešní pětapadesátníci a šedesátníci právě na této hudbě často vyrůstali. No, řekněte popravdě, vy jste na burzách nesháněl LP „Uriášů“ a „Párplů“? Já ano. Uvádím, že jsem jen o tři roky mladší než Vy.

To je vše, co jsem měl na srdci. Zůstávám věrným posluchačem ČR Dvojky, Vltavy i Rádia Junior. Vaše rozhlasové hry, četba na pokračování, Toulky, Meteor… jsou pravým balzámem pro duši. Jen mi není jasné, proč bylo zrušeno Rádio Leonardo. To mělo opravdu tak nízkou posluchačskou základnu?

Přeji Vám hodně úspěchů v práci i osobním životě.

Váš věrný posluchač

Ing. Jiří Kočvara, Boskovice

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za dopis s potřebnou dávkou nadhledu. Dvojka vysílá pro statisíce posluchačů a je prakticky nemožné zavděčit se každému posluchači, protože každý z nás má trochu jiné preference. V zásadě je třeba přijmout myšlenku, že každá stanice vysílá pro vlastní cílovou skupinu posluchačů – jiné očekávání mají posluchači Radiožurnálu (spíše muži do čtyřiceti let věku, poslouchající rádio často v autě), a jiné písničky se asi budou líbit cílové skupině posluchačů Dvojky (spíše ženám středního a staršího věku z menších sídel, abych to řekl hodně obecně, ale jistě oba chápeme, že tato charakteristika není zdaleka vyčerpávající).

Píšete, že se Vám líbí heavy metal, ale zároveň dodáte, že nemáte nic proti pop music, té starší i novější. Předpokládám, že byste neměl výhrady ani vůči občasným přesahům směrem k šansonu a jiným menšinovým žánrům. Tato v dobrém slova smyslu vstřícnost, otevřenost, možná i zvědavost je přesně to, co mnoho posluchačů Dvojky spojuje. Ovšem já se ve své pozici setkávám daleko častěji s tou částí posluchačů, kteří – někdy dosti radikálně – vymáhají, aby Dvojka odpovídala té jejich osobní představě. Stačí, aby se setkaly dva tři takto vyhraněné názory, a diskuse na téma hudební dramaturgie je téměř nemožná.

Dovolte ještě poznámku k hudební dramaturgii. Dnešní praxe je taková, že vlastního hudebního dramaturga má Radiožurnál (Petr Král) a Dvojka (Jiří Brodský). Ti mají na starosti vytvořit a hlídat „sound“ stanice – především zásobit selektor takovými skladbami, které odpovídají profilu cílového posluchače. Selektor pak vybírá z mnoha set titulů a má například zakázáno opakovat stejnou skladbu nebo stejného interpreta během přesně definované doby atd. Zařazování skladeb do paměti selektoru závisí na mnoha přesně definovaných kritériích ve vztahu k cílové posluchačské skupině a jejich vhodnost je ověřována s pomocí sociologicky relevantních výzkumů.

Vedení Dvojky hodlá v letošním roce věnovat hudební dramaturgii velkou pozornost. Věřím, že k Vaší spokojenosti.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu