Petra Hynčíková
Zabývám se především přípravou literárních pořadů a rozhlasových dokumentů.
V Českém rozhlase pracuji od roku 2003. Po několika letech v plzeňské redakci zpravodajství jsem přešla do kulturní redakce a odtud do Centra výroby – Tvůrčí skupiny Drama a literatura. Jsem dramaturgem cyklu Kaleidoskop a Kriminálních případů Čech, Moravy a Slezska. Pro stanice Český rozhlas Vltava a Dvojka připravuji literární pořady, četby na pokračování, dokumenty a celou řadu dalších formátů.
Jsem absolventkou PF ZČU v Plzni a VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka (tvorba textu a scénáře).
Co mě přivedlo k mikrofonu?
Radio poslouchám díky rodičům už odmalička. Dalším silným impulsem bylo setkání s režisérkou Hanou Kofránkovou, která na Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v Praze vedla rozhlasové semináře. K mikrofonu jako takovému mě ale dovedl úspěšně absolvovaný konkurz.
Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci?
Rozhlasová NEJ obecně jsou pro mě svoboda a nezávislost na obrazu, které člověku dopřávají zajímavý prostor k vizuálně nespoutaným fantaziím. Rozhlasové vysílání vnímám jako Nekonečnou Erupci Jazyka, tedy mimo jiné češtiny, kterou jsem studovala. Baví mně sledovat, jak se živý jazyk vyvíjí. Zajímavé pro mě je také poslouchat a vnímat hlasy lidí jako hudbu. Nejvíc ze všeho mě ale baví právě lidé, se kterými se díky rozhlasové práci mohu setkávat. To je dar.
Co mě baví?
Baví mě život. Mám s ním totiž ty nejkrásnější techtle mechtle.
Co mě drží nad vodou?
Jednoznačně pohyb. Pohyb těla i ducha.
Všechny články
-
Dorota Ambrožová: Poslední léto. Mimořádně silné svědectví o komplikovaném dospívání mladé dívky
Provokativně drzá a přitom křehká zpověď o hledání vlastní cesty a komplikovaném čase dospívání.
-
Dalibor Fonda: Hilda a Fricek. Příběh vášně, lásky a zrady ze sudetského příhraničí
Zárodek příběhu jsou reálné motivy z života v česko-německém příhraničí, tak jak o nich autorovi vyprávěla zejména jeho babička.
-
Romana Křenková: Valerie. Jste mladí a kolem vás pomalu zahnívá husákovský gulášový socialismus
Letní Praha osmdesátých let minulého století, ve které panuje jiskřívá atmosféra prázdninového přátelství v souřadnicích totality.
-
Ian McEwan: Betonová zahrada. Hororová atmosféra a erotické dusno v příběhu o čtyřech sourozencích
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby.
-
František Xaver Svoboda: Duše bojiště. V podvečerní krajině ožívají přízraky vojáků z dávných bitev
V povíce se vracíme k prusko-rakouské válce roku 1866. Krvavé memento zmařených životů zůstalo obtisklé do krajiny.
-
Václav Bauman: Paci, paci, pacičky. Otevřená výpověď o hledání sexuální identity v době normalizace
Hořce humorná intimní výpověď o zrání a coming-outu v období normalizace: jak porozumět vlastní touze a přežít teror despotického otce stalinisty.
-
Edgar Dutka: Zapomenuté australské povídky. Putování jako metafora osamělé, ale svobodné existence
Dvě povídky z Austrálie připomínají autorovo cestování po této zemi na sklonku šedesátých let.
-
Ivan Olbracht: Mandra. Načerno vyráběná kořalka byla manou i metlou Podkarpatské Rusi
Povídka je svědectvím o životních poměrech Podkarpatských Rusínů na počátku dvacátého století.
-
Pavel Novotný − Helena Skalická: A to si pak můžeš řikat, co chceš. Tomicová jako živelná Helena
Dravý a živelný proud vyprávění H. Skalické, pozoruhodné art brut výtvarnice, zaznamenal a utřídil básník a překladatel P. Novotný. Pořad není vhodný pro děti a mladistvé.
-
Barbora Šťastná: Prstýnek z drátu. Naděje a touha, která trvá navzdory okolnostem
Helena je krásná mladá dívka na prahu dospělosti. Její rodiče zemřeli dřív, než je nacisti poslali do koncetráku. Bratrovi se podařilo včas utéct do Palestiny.