Petránek, Kyncl, Nutz…

Vážený pane,

vůbec jsem netušil, že taková instituce existuje. Poslouchal jsem se zájmem (rozhovor s ombudsmanem ČRo v Kávě o čtvrté; pozn. kanc. ombudsmana ČRo). Samozřejmě není možné vyhovět všem. Jsem například velký fanda Jak to vidí, nicméně mi v poslední době hrozně vadí, a to je asi problém celého rozhlasu , jak jej mám rád, neb jsem při něm vyrostl, že moderátoři musejí čerpat z místních zdrojů. A většina jejich hostů (samozřejmě tzv. VIP, promiňte) také. Navíc mnozí mají máslo na hlavě. Takže rozhlas se dostal do stejné informační bubliny, jako tato společnost zahleděná do sebe, a to mne vede k tomu, že mnohé vystupující i v milovaném pořadu a při vší úctě k paní Senkové, která se umí fantasticky ptát, sleduji velmi kriticky a polemizuji s nimi.

Díky své dřívější práci a stykům se držím přece jenom postojů více evropských, jsem otevřenější i nové, ale dobré muzice a ten hudební kolovrátek rozhlasu dost dobře nechápu. (Musím slyšet paní Přenosilovou čtyřikrát za den?) A jsme u toho, samozřejmě se musíte snažit vycházet lidskému vkusu vstříc (otázka je, kdo ten vkus vytváří, jaká skupina lidí), takže pořady o psech vedou. Nic ve zlém. I já nevím, jestli je dnes vůbec možné pro veřejné médium vytvářet nějaké nové hodnoty, pořady a reprodukovat názory za hranicí české bažiny.

Asi nám více svědčila diktatura, kdy odvážní lidé jako pan Horčička nebo Slámová či Nutz dokázali zamontovat sdělení jiného rázu, než který byl povolen. Věčná čest jejich památce. (Vzpomeňte krásné scény z Mauglího, kdy opice řvou: Jsme nejlepší, protože to všichni říkáme.) Řeším to tak, že některé lidi a pořady programově vynechávám, ostatně výběr je velký, a nesleduji jen české stanice. Ale je to škoda a mám z toho depku. Lepší zítřky nevidím, spíše vidím mnoho mladých lidí, kteří rozhlas prostě nepotřebují, jednak proto, že odcházejí do zahraničí, nebo je neoslovuje. Další konsekvence ani nebudu raději rozvíjet.

Mgr. Jan Baltus, Brno

Váš posluchač s přáním dobrého zdraví v roce 2017

P. S. Padla zmínka Petránek. Při vší úctě k panu Petránkovi a jeho schopnosti vyčíst z internetu skoro vše a doplnit to lopatami despektu k velmocem (nemůže se splést), mám 72 let, a pamatuji si právě proto, že poslouchám rádio celý život, reportáže pana Petránka z dob bolševika. Prostě mu nevěřím. Je to možná chyba, že? Ale stejný problém jsem měl i s panem Kynclem (ale byl vynikající po roce 68) nebo s panem Dienstbierem.

Vážený pane magistře,

děkuji Vám za upřímný dopis, vážím si toho. A budu stejně upřímný. Před několika lety jsem se podrobně zabýval životem Karla Kyncla, když jsem o něm psal knihu. Zjistil jsem mnoho detailů o jeho působení v rozhlase v padesátých letech. Byl to mladý zapálený komunista, který připravoval nadšené reportáže převážně z vojenského prostředí. Naštěstí mu bylo dáno postupně zrát v nadějných šedesátých letech, poznat svět, udělat si z vlastní zkušenosti obrázek o tom, co předtím plamenně odsuzoval, a dospěl až k negaci vlastních názorových východisek. Pád na společenské dno, podpis Charty 77, kriminály a exil byly toho logickým důsledkem. Jan Petránek měl velmi podobný osud, jen místo ve vojenské redakci pracoval ve zpravodajství. Za normalizace pak nebyl ve vězení, "jen" pracoval v kotelně gumáren Mitas od roku 1972 do roku 1989 a nezvratně si při tom poškodil zdraví. S oběma jsem měl možnost otevřeně rozmlouvat - s Janem Petránkem tak činím dosud. Shrnu jeho dnešní postoj do několika vět, volně jej cituji: "Málokdo by měl tolik důvodů nenávidět Rusy jako já. Zničili mi dvacet let života a zdraví, pokusili se zničit život i mým synům. A přece se na dnešní Rusko dívám nezaujatě, stejně jako na kteroukoli jinou zemi. Už jsem dost starý na to, abych opakoval něčí propagandu a ideologii." Jistě, i pan Petránek se může mýlit, může vycházet ze zdrojů, které nejsou přesné, ale jeho výhodou je obrovská erudice a srovnávání těchto zdrojů.

Na problém zdrojů jste upozornil ve svém dopise. Souhlasím s Vámi, že médium veřejné služby je povinno být hodnototvornou institucí, a to nejen v jazykové kultuře a spolehlivosti informací, ale také v celkové úrovni vysílaných pořadů. Ovšem nezapomeňme, že v době, kdy připravovaly pořady autority jako Ota Nutz, byla vedle nich i řada průměrných či podprůměrných kolegů, a tak je tomu v každé době. I dnes jsou na vlnách Českého rozhlasu slyšet velmi dobré pořady a vedle nich i ty připravené bez plného nasazení. Ale to neznamená, že se s tím vedení Českého rozhlasu má smiřovat. Mým úkolem je upozorňovat odpovědné rozhlasové pracovníky na problémy, slabá místa a navrhovat nápravu. Rád tak učiním i na základě Vašich upozornění, pokud budou konkrétnější.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám v novém roce vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu