Písně evropských tvůrců

Zdravím vás,

mám připomínku, přání, konstatování. Poslouchám Český rozhlas Dvojku, Český rozhlas Sever, občas Český rozhlas Vltava. Vadí mi, že se v rozhlase celkově hrají skoro samé písně v angličtině. Jako posluchač mám pocit, že se střídají písně české a v angličtině, přitom žijeme v Evropě, navíc v Evropské unii. Takže si myslím, že by měly hrát také evropské písně od evropských národů.

Jestli Český rozhlas preferuje písně z Anglie a Ameriky, tak to si můžu rovnou naladit Rádio Blaník, Frekvenci 1 nebo jiné komerční rádio, protože střídání českých a anglických písní nemusím nutně poslouchat na Českém rozhlase.

Možná pánové a dámy Českém rozhlase to vidí jinak, ale já jako posluchač nejsem s hudbou moc spokojen. Dříve jsem na Radiožurnálu poslouchal Zápisník zahraničních zpravodajů, dozvěděl jsem se tam zajímavosti ze světa a poslechnul jsem si muziku například z Řecka, Švýcarska, Turecka, Ruska. Pak ale v tomto pořadu začali hrát jenom samé písně v angličtině a od té doby tento pořad neposlouchám.

Nechci poslouchat angloamerickou muziku, chci písničky z Evropy, z Německa, ze Slovinska, z Chorvatska, z Turecka, z Ukrajiny, z Polska, Rakouska, Dánska, Švédska. Písní z Anglie a Ameriky je již moc a jsou obehrané.

Hugo Lumír s rodinou

Vážený pane posluchači,

děkuji Vám za kritickou připomínku, která si jednak zasluhuje vysvětlení současného stavu, a jednak je podnětem pro má jednání s vedoucími pracovníky Českého rozhlasu.

Nejprve tedy vysvětlení: Každá stanice Českého rozhlasu je zacílena na konkrétní posluchačskou skupinu. Ta má své hudební preference a hudební dramaturg dané stanice je musí vzít v úvahu. V podmínkách Českého rozhlasu to znamená, že Radiožurnál má cílovou skupinu spíše mezi muži ve věku do 45 let, kteří jej poslouchají často v autě nebo při jiných činnostech. Mají rádi spíš světové hity. Tomu odpovídá modelování hudebního doprovodu: zahraniční produkce zde tvoří až 80 procent.

Naproti tomu Dvojka je určena posluchačům nad 45 let věku, kteří mají již klidnější životní rytmus a dávají přednost české hudební tvorbě, ovšem nezavrhují ani kvalitní zahraniční produkci hranou v rozumné míře. Česká hudba tvoří na Dvojce 70 procent hudební plochy, zahraniční tvorba má podobu například i speciálních pořadu věnovaných šansonům, country nebo muzikálovým melodiím.

Regionální stanice Českého rozhlasu pak jsou orientovány na českou hudbu ještě výrazněji, a to v poměru 80 : 20 procentům ve prospěch české produkce. Další stanice, jako je Rádio Junior nebo Vltava, jsou velmi specifické (dětské pořady, respektive vážná hudba a jazz).

Váš postřeh týkající se Zápisníku zahraničních zpravodajů má racionální jádro. I já jsem měl v oblibě pořad, kde příspěvek z konkrétní země doprovázela hudba dané oblasti. Tady je třeba vzít v úvahu, že v té době byl Zápisník takzvaně titulkovým pořadem, tedy byl připravován jako komponovaný pořad, kdy hudební redaktor vybíral k jednotlivým příspěvkům hudbu z archivu. Dnes je Radiožurnál ryze proudovou stanicí, což znamená, že hraje hudbu vybíranou selektorem (zařízením, jež obsahuje tisíce skladeb a podle jistého principu je zařazuje – například stejný interpret nesmí zaznít dříve než za dva dny, stejná skladba dříve než za čtyři dny atd.). Důvodem je stálá připravenost zařadit do vysílání aktuální zprávy, měnit rychle pořadí příspěvků, vstupovat s živými přenosy z důležitých událostí a podobně.

Proto veškeré titulkové (komponované) pořady byly předány jiným stanicím. Ovšem Zápisník zahraničních zpravodajů byl s Radiožurnálem natolik spojen, že na něm zůstal – byť jako sled příspěvků provázený hudbou ze selektoru, která již není propojena s tématem příspěvku. Zároveň se s tímto pořadem můžeme setkat na Českém rozhlase Plus, kde hudba zcela chybí a zní jen mluvené slovo.

Tolik tedy vysvětlení některých souvislostí. Ovšem jako zástupce zájmů posluchačů vnímám Váš dopis jako potvrzení jisté tendence, která se v poslední době v reakcích posluchačů objevuje, a sice potřebu více soustředit alespoň jistou část vysílání Českého rozhlasu k české hudební produkci. Tento požadavek jsem již sdělil vedení Českého rozhlasu a hodlám jej i nadále uplatňovat v rámci svých kompetencí i na dalších jednáních, například s programovou ředitelkou Českého rozhlasu.

Srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu