Písničky v angličtině
Příčina není v nechuti hudebních dramaturgů hrát české písničky, ale v lidech, kteří stanice Českého rozhlasu poslouchají.
Vážený pane Pokorný,
na základě našeho telefonického hovoru posílám e-mail. A to s upozorněním na malé množství českých písniček ve vysílání ČRo. Vzhledem k písním zahraničním (většinou v angličtině) se naši obrozenci dnes musí "obracet v hrobě".
P.S. Některé státy mají na procento vlastních písní ve vysílání vyhlášku nebo zákon. To se opravdu chceme časem poangličtit?
Z. J.
_____________________________________________________________________
Vážený pane,
děkuji Vám za dopis. Obrozenci by myslím byli nadšeni, že existuje Český rozhlas, který vysílá česky na dvaceti čtyřech stanicích, vyrábí stovky literárních a dramatických pořadů a tak dále. Jistě by se ovšem ptali tak jako Vy, proč se nehrají jen české písničky, a věřím, že by mé vysvětlení přijali s pochopením. Nikdo se tu nechce podbízet cizině, ostatně Britům nebo Američanům je jedno, co se v Českém rozhlase hraje za písničky, a Českému rozhlasu je z hlediska financí zase jedno, jestli má platit tantiémy za cizí, nebo domácí tvorbu.
Jednoduše řečeno, podílem domácích a zahraničních písniček v playlistech stanic se zabývají hudební dramaturgové a nikdo jim neurčuje, jaké tituly mají zařadit. Řídí se tím, aby jejich stanici poslouchalo co nejvíc lidí, to je pochopitelné přání každého, kdo se obrací k veřejnosti.
Záleží na tom, jakou mají jednotlivé stanice cílovou skupinu posluchačů. Nejde ji určit absolutně, ale přece jen lze vysledovat rozdíly mezi posluchači například regionálních stanic Českého rozhlasu (ty hrají 80 % české hudby), Dvojky (zhruba 55 % procent české hudby) a Radiožurnálu (až 80 % zahraniční produkce). To, že Radiožurnál je nejposlouchanější stanice v českém éteru, znamená, že si své posluchače najde a že jich je hodně. Díky tomu, že jsou spokojeni s hudební složkou, dostane se k nim poměrně náročný obsah - zpravodajství, rozhovory, reportáže, nikoli jen spojovací moderace jako v případě soukromých stanic.
Pokud byste tedy chtěl hledat příčinu, ta není v nechuti hudebních dramaturgů hrát české písničky, ale v lidech, kteří stanice Českého rozhlasu poslouchají. Myslím, že je třeba spravedlivě uznat, že těch 80 % zahraniční hudby na Radiožurnálu je v rámci Českého rozhlasu výjimkou. Stanice Dvojka má například jako jediná stanice u nás vlastní písničkovou hitparádu zaměřenou výhradně na novinky české populární hudby. Regiony hrají téměř jen českou hudbu a stejně tak je na českých písničkách založena stanice Pohoda.
Pokud byste chtěl podpořit uzákonění určitého procenta české písničkové tvorby ve vysílání, je třeba obrátit se na zákonodárce, kteří jsou k tomu oprávněni.
S pozdravem
Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu