Poděkování pracovníkům ČRo Dvojka

27. březen 2020

Posluchačka se podívala na rozhlasové pracovníky jako na obyčejné lidi s obyčejnými starostmi, často vyčerpané a unavené, s obavami o své blízké, ale zároveň s vědomím odpovědnosti, kterou na sebe dobrovolně vzali.

Dobrý den, vážený pane doktore,

jsem věrnou posluchačkou milované Dvojky. Provází mne již od děství - jsem ročník 1954. Mám možnost poslouchat ji převážně ráno od šesti do půl deváté a pak až odpoledne po čtvrté hodině někdy až do dvaadvaceti hodin. Televizi "nemusím". A to je ten hlavní důvod, proč se na Vás obracím s velkou prosbou. Nedovedu si představit tu nesmírnou zátěž lidí, kteří bojují s virem v prvních řadách. Patří jim veliký obdiv, úcta a poděkování…

Ale právě tak děkuji úplně všem lidem, kteří se podílejí na rozhlasovém vysílání Dvojky. Prosím Vás pěkně poděkujte jim, je-li to pro Vás nějak možné, úplně všem. Oni pečují o naši psychiku a to je právě tak důležité jako péče o zdraví. Ani oni to jistě nemají lehké a přitom povzbuzují v každém svém vystoupení nás posluchače. To televize vůbec nedělá! Vím, nemají k tomu podmínky, ale lépe než přemíra informací, je dobré také povzbuzení.

Děkuji jim všem - a každému zvlášť. Vám, pane doktore, také děkuji.

Upřímně, s co největší naléhavostí přeji pevné zdraví a silnou imunitu každému človíčkovi, který pobývá v budově Českého rozhlasu

S úctou

J. T.

______________________________________________________________________

Vážená paní,

poděkovat za zájem o práci Českého rozhlasu je slušnost, ale v této době se dobré slovo cení dvojnásobně. Věřte, že mne Váš dopis mimořádně potěšil. Moje práce je spojena spíše s negativními emocemi, píší a telefonují mi posluchači, kteří jsou s něčím nespokojeni, potřebují si postěžovat, žádají nápravu věcí. Jen v uplynulém týdnu jsem řešil více než sto vesměs kritických podnětů a připomínek.

Proto si velmi vážím Vašeho pohledu na práci rozhlasáků z té druhé, příznivější, strany. Místo vyhledávání problematických momentů jste se na ně podívala jako na obyčejné lidi s obyčejnými starostmi, často vyčerpané a unavené, s obavami o své blízké, ale zároveň s vědomím odpovědnosti, kterou na sebe dobrovolně vzali. Nebudu k vašim slovům nic dalšího přidávat, není to zapotřebí. Řekla jste to za mě.

Váš dopis jistě potěší i šéfredaktora Dvojky Ondřeje Nováčka, jemuž jej dávám na vědomí.

Se srdečným pozdravem a přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio